Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
しばしばしかられても、なおかたくなな者は、たちまち打ち敗られて助かることはない。
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
正しい者が権力を得れば民は喜び、悪しき者が治めるとき、民はうめき苦しむ。
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
知恵を愛する人はその父を喜ばせ、遊女に交わる者はその資産を浪費する。
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
王は公儀をもって国を堅くする、しかし、重税を取り立てる者はこれを滅ぼす。
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
その隣り人にへつらう者は、彼の足の前に網を張る。
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
悪人は自分の罪のわなに陥る、しかし正しい人は喜び楽しむ。
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
正しい人は貧しい者の訴えをかえりみる、悪しき人はそれを知ろうとはしない。
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
あざける人は町を乱し、知恵ある者は怒りを静める。
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
知恵ある人が愚かな人と争うと、愚かな者はただ怒り、あるいは笑って、休むことがない。
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
血に飢えている人は罪のない者を憎む、悪しき者は彼の命を求める。
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
愚かな者は怒りをことごとく表わし、知恵ある者は静かにこれをおさえる。
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
もし治める者が偽りの言葉に聞くならば、その役人らはみな悪くなる。
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
貧しい者と、しえたげる者とは共に世におる、主は彼ら両者の目に光を与えられる。
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
もし王が貧しい者を公平にさばくならば、その位はいつまでも堅く立つ。
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
むちと戒めとは知恵を与える、わがままにさせた子はその母に恥をもたらす。
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
悪しき者が権力を得ると罪も増す、正しい者は彼らの倒れるのを見る。
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
あなたの子を懲しめよ、そうすれば彼はあなたを安らかにし、またあなたの心に喜びを与える。
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
預言がなければ民はわがままにふるまう、しかし律法を守る者はさいわいである。
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
しもべは言葉だけで訓練することはできない、彼は聞いて知っても、心にとめないからである。
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
言葉の軽率な人を見るか、彼よりもかえって愚かな者のほうに望みがある。
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
しもべをその幼い時からわがままに育てる人は、ついにはそれを自分のあとつぎにする。
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
怒る人は争いを起し、憤る人は多くの罪を犯す。
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
人の高ぶりはその人を低くし、心にへりくだる者は誉を得る。
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
盗びとにくみする者は自分の魂を憎む、彼はのろいを聞いても何事をも口外しない。
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
人を恐れると、わなに陥る、主に信頼する者は安らかである。
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
治める者の歓心を得ようとする人は多い、しかし人の事を定めるのは主による。
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
正しい人は不正を行う人を憎み、悪しき者は正しく歩む人を憎む。
