Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
しばしば責られてもなほ強項なる者は救はるることなくして猝然に滅されん
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
義者ませば民よろこび 惡きもの權を掌らば民かなしむ
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
智慧を愛する人はその父を悦ばせ 妓婦に交る者はその財產を費す
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
王は公義をもて國を堅うす されど租税を征取る者はこれを滅す
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
その鄰に諂ふ者はかれの脚の前に羅を張る
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
惡人の罪の中には罟あり 然ど義者は歓び樂しむ
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
義きものは貧きものの訟をかへりみる 然ど惡人は之を知ることを願はず
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
嘲笑人は城邑を擾し 智慧ある者は怒をしづむ
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
智慧ある人おろかなる人と爭へば或は怒り或は笑ひて休むことなし
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
血をながす人は直き人を惡む されど義き者はその生命を救はんことを求む
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
愚なる者はその怒をことごとく露はし 智慧ある者は之を心に蔵む
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
君王もし虚偽の言を聽かばその臣みな惡し
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
貧者と苛酷者と偕に世にをる ヱホバは彼等の目に光をあたへ給ふ
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
眞實をもて弱者を審判する王はその位つねに堅く立つべし
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
鞭と譴責とは智慧をあたふ 任意になしおかれたる子はその母を辱しむ
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
惡きもの多ければ罪も亦おほし 義者は彼等の傾覆をみん
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
なんぢの子を懲せ さらば彼なんぢを安からしめ 又なんぢの心に喜樂を與へん
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
默示なければ民は放肆にす 律法を守るものは福ひなり
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
僕は言をもて譴むるとも改めず 彼は知れども從はざればなり
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
なんぢ言を謹まざる人を見しや 彼よりは却て愚なる者に望あり
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
僕をその幼なき時より柔かに育てなば終には子の如くならしめん
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
怒る人は爭端を起し憤る人は罪おほし
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
人の傲慢はおのれを卑くし 心に謙だる者は榮譽を得
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
盗人に黨する者はおのれの霊魂を惡むなり 彼は誓を聽けども説述べず
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
人を畏るれば罟におちいる ヱホバをたのむ者は護られん
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
君の慈悲を求むる者はおほし 然れど人の事を定むるはヱホバによる
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
不義をなす人は義者の惡むところ 義くあゆむ人は惡者の惡むところなり
