Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
L'uomo, il quale, essendo spesso ripreso, indura il suo collo, Di subito sarà fiaccato, senza rimedio.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Quando i giusti sono aggranditi, il popolo si rallegra; Ma quando gli empi signoreggiano, il popolo geme.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
L'uomo, che ama sapienza, rallegra suo padre; Ma il compagno delle meretrici dissipa i [suoi] beni.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Il re mantiene il paese con dirittura; Ma chi è dato a' presenti lo distrugge.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
L'uomo che lusinga il suo prossimo, Tende una rete davanti a' passi di esso.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Nel misfatto dell'uomo malvagio [vi è] un laccio; Ma il giusto canterà, e si rallegrerà.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Il giusto prende conoscenza della causa de' miseri; [Ma] l'empio non intende alcun conoscimento.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Gli uomini schernitori allacciano la città; Ma i savi stornano l'ira.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
L'uomo savio che litiga con un uomo stolto, Or si adira, or ride, e non [ha] alcuna requie.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Gli uomini di sangue odiano l'[uomo] intiero; Ma gli [uomini] diritti hanno cura della vita di esso.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Lo stolto sfoga tutta la sua ira; Ma il savio [la] racqueta [e la rattiene] indietro.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Tutti i ministri del principe, Che attende a parole di menzogna, [sono] empi.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Il povero e l'usuraio si scontrano l'un l'altro; Il Signore [è] quello che allumina gli occhi di amendue.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Il trono del re, che fa ragione a' miseri in verità, Sarà stabilito in perpetuo.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
La verga e la correzione dànno sapienza; Ma il fanciullo lasciato in abbandono fa vergogna a sua madre.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Quando gli empi crescono, cresce il misfatto; Ma i giusti vedranno la ruina di quelli.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Gastiga il tuo figliuolo, e tu ne sarai in riposo; Ed egli darà di gran diletti all'anima tua.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Quando non [vi è] visione, il popolo è dissipato; Ma beato chi guarda la Legge.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Il servo non si corregge con parole; Benchè intenda, non però risponderà.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Hai tu [mai] veduto un uomo precipitoso nel suo parlare? [Vi è] maggiore speranza d'uno stolto che di lui.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Se alcuno alleva delicatamente da fanciullo il suo servo, Quello sarà figliuolo alla fine.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
L'uomo iracondo muove contese, E l'uomo collerico [commette] molti misfatti.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
L'alterezza dell'uomo l'abbassa; Ma chi è umile di spirito otterrà gloria.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Chi partisce col ladro odia l'anima sua; Egli udirà l'esecrazione, e non però manifesterà [il fatto].
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Lo spavento dell'uomo [gli] mette un laccio; Ma chi si confida nel Signore sarà levato ad alto in salvo.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Molti cercano la faccia di colui che signoreggia; Ma dal Signore [procede] il giudicio di ciascuno.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
L'uomo iniquo [è] l'abbominio de' giusti; E l'uomo che cammina dirittamente [è] l'abbominio dell'empio.
