Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
A feddés embere, a ki megkeményíti nyakát, hirtelen fog megtöretni és nincs gyógyulás.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Midőn sokasodnak az igazak, örül a nép; de midőn uralkodik a gonosz, nyög a nép.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Ember, ki bölcsességet szeret, megörvendezteti atyját, de a ki parázna nőkkel társul, elveszíti a vagyont.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
A király jog által fennállást ad az országnak, de az adók embere lerombolja.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Férfi, ki hízeleg felebarátjának, hálót terít ki lábainak.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Rossz ember büntettében tőr van, de az igaz ujjong és örül.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Ismeri az igaz a szegények jogát, a gonosz nem érti meg a tudást.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
A csúfolás emberei fölszítják a várost, de a bölcsek lecsillapítják a haragot.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Bölcs ember, ki pörösködik oktalan emberrel, akár háborog, akár mosolyog, nincs nyugta.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
A vérontás emberei gyűlölik a gáncstalant, és az egyenesek gondoskodnak lelkükről.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Egész indulatát szabadon engedi a balga, de a bölcs utoljára lecsendesíti.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Uralkodó, ki hazug szóra figyel, annak szolgái mind gonoszok.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Szegény és elnyomás embere találkoztak, mindkettejük szemeinek megvilágosítója az Örökkévaló.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Király, ki igazsággal ítéli a szegényeket, annak trónja mindenkorra megszilárdul.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Vessző és intés bölcsességet ad, de a szabadjára eresztett fiú szégyent hoz anyjára.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Midőn megsokasodnak a gonoszok, sokasodik a bűn, de az igazak meglátják elestüket.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Fenyítsd fiadat és nyugalmat ad neked, és gyönyöröket szerez lelkednek.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Látomás nélkül elvadul a nép, de a ki megőrzi a tant, boldog az!
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Szavak által nem okul a szolga, mert érti ugyan, de nincs felelet.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Láttál embert, ki hirtelenkedik beszédében; inkább van a balgának reménye, mint neki.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Ki elkényezteti ifjúkortól fogva szolgáját, a végén az úrfivá lesz.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Haragos ember viszályt gerjeszt, és indulatos embernél sok a bűntett.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Az ember büszkesége megalázza őt, de az alázatos lelkű szert tesz tiszteletre.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Ki tolvajjal osztozkodik, gyűlöli a lelkét; esküt hall, de nem vallhat.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Az ember rettegése tőrt szerez, de ki az Örökkévalóban bízik, megótalmaztatik.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Sokan keresik fel az uralkodó színét, de az Örökkévalótól van az ember igaza.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Az igazak utálata a jogtalanság embere és a gonosznak utálata az egyenes útu.
