Príslovia 29
1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Čovjek koji, po opomeni, ostaje tvrdoglav, u tren će se slomiti, i neće mu biti spasa.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Narod se veseli kad se množe pravednici, a puk uzdiše kad zavlada opaki.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Čovjek koji ljubi mudrost, veseli oca svoga, a koji se druži s bludnicama, rasipa imetak.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Kralj pravicom održava državu, a ruši je čovjek koji nameće daće.
5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Čovjek koji laska bližnjemu svome razapinje mrežu stopama njegovim.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
U grijehu je zamka zlu čovjeku, a pravednik likuje i veseli se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Pravednik razumije pravo malenih, a opaki ne shvaća spoznaju.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Podsmjevači uzbunjuju grad, a mudri stišavaju srdžbu.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Kad se mudrac parbi s bezumnikom, il' se srdio, il' se smijao, svejednako mira nema.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Krvopije mrze poštenoga, a pravednici mu se za život brinu.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Bezumnik izlijeva sav svoj gnjev, a mudrac susteže svoju srdžbu.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Ako vladalac posluša riječ lažljivu, sve mu sluge postaju opake.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Siromah se i gulikoža susreću: Jahve obojici prosvjetljuje oči.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Kralj koji sudi siromasima po istini ima prijesto čvrst dovijeka.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Šiba i ukor podaruju mudrost, a razuzdan mladić sramoti majku svoju.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Kad se množe opaki, množi se i grijeh, ali pravednici promatraju propast njihovu.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Ukori sina svoga, i zadovoljit će te i dati radost duši tvojoj.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Kad objave nema, narod se razuzda, a blago onome tko se drži Zakona!
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Samim se riječima sluga ne popravlja, jer se ne pokorava iako umom shvaća.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Jesi li vidio čovjeka brza na riječima? I bezumnik ima više nade nego on.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Tko mazi slugu svoga od djetinjstva bit će mu poslije neposlušan.
22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Gnjevljiv čovjek zameće svađu, a naprasit čovjek počini mnoge grijehe.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Oholost ponizuje čovjeka, a ponizan duhom postiže časti.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Tko s lupežom plijen dijeli, mrzi sebe samog: čuje proklinjanje i ništa ne otkriva.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Strah čovjeku postavlja zamku, a tko se uzda u Jahvu, nalazi okrilje.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Mnogi traže milost vladaočevu, ali Jahve dijeli pravdu svakome.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Nepravednik je mrzak pravednicima, a pravednik je mrzak opakima.
