Príslovia 28
1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
Zlobni zbežijo, kadar jih noben človek ne preganja, toda pravični so pogumni kakor lev.
2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
Zaradi prestopka dežele so številni njeni princi, toda s človekom razumevanja in spoznanja bo njihova država podaljšana.
3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
Revež, ki zatira ubogega, je podoben pometajočemu dežju, ki ne zapušča nobene hrane.
4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
Tisti, ki zapuščajo postavo, hvalijo zlobne, toda tisti, ki se držijo postave, se z njimi pričkajo.
5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Hudobneži ne razumejo sodbe, toda tisti, ki iščejo Gospoda, razumejo vse stvari.
6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
Boljši je ubogi, ki hodi v svoji poštenosti, kakor kdor je sprevržen na svojih poteh, četudi je bogat.
7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
Kdorkoli ohranja postavo, je moder sin, toda kdor je družabnik upornih ljudi, svojega očeta spravlja v sramoto.
8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
Kdor z obrestmi in nepravičnim zaslužkom povečuje svoje imetje, ga bo zbiral za tistega, ki bo pomiloval ubogega.
9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
Kdor svoje uho obrača stran od poslušanja postave, bo celo njegova molitev ogabnost.
10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
Kdorkoli pravičnemu povzroči, da zaide na zlo pot, bo tudi sam padel v svojo lastno jamo, toda pošteni bodo imeli v posesti dobre stvari.
11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
Bogataš je moder v svoji lastni domišljavosti, toda revni, ki ima razumevanje, ga preiskuje.
12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
Kadar se pravični ljudje razveseljujejo, je velika slava, toda kadar vstanejo zlobni, je človek skrit.
13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
Kdor prikriva svoje grehe, ne bo uspešen, toda kdorkoli jih priznava in se jim odreka, bo imel usmiljenje.
14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
Srečen je človek, ki se vedno boji, toda kdor svoje srce zakrkne, bo padel v vragolijo.
15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
Kakor rjoveč lev in pohajkujoč medved, tak je zloben vladar nad ubogim ljudstvom.
16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
Princ, ki mu manjka razumevanja, je prav tako velik zatiralec, toda kdor sovraži pohlepnost, bo podaljšal svoje dni.
17 Èlověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
Človek, ki počne nasilje krvi kateregakoli človeka, bo zbežal v jamo; naj ga noben človek ne zadržuje.
18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
Kdorkoli živi pošteno, bo rešen, toda kdor je na svojih poteh sprevržen, bo naenkrat padel.
19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
Kdor obdeluje svojo zemljo, bo imel obilo kruha, toda kdor sledi ničevim osebam, bo imel dosti revščine.
20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
Zvest človek bo obilen z blagoslovi, toda kdor hiti biti bogat, ne bo nedolžen.
21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
Ozirati se na osebe ni dobro, kajti za košček kruha se bo ta človek pregrešil.
22 Èlověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
Kdor hiti biti bogat, ima hudobno oko in ne upošteva, da bo nadenj prišla revščina.
23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
Kdor graja človeka, bo kasneje našel večjo naklonjenost, kakor kdor laska z jezikom.
24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
Kdorkoli krade svojemu očetu ali svoji materi in pravi: » To ni prestopek, « isti je družabnik uničevalcu.
25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
Kdor je ponosnega srca, razvnema prepir, toda kdor svoje trdno upanje polaga v Gospoda, bo narastel.
26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
Kdor zaupa v svoje lastno srce, je bedak, toda kdorkoli hodi modro, bo osvobojen.
27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
Kdor daje ubogemu, ne bo trpel pomanjkanja, toda kdor zagrinja svoje oči, bo mnogim [v] kletev.
28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
Kadar zlobni vstajajo, se ljudje skrivajo, toda kadar oni izginejo, pravični narastejo.
