Príslovia 28
1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
Dei gudlause flyr um ingen deim elter, dei rettferdige er som ungløva trygge.
2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
Syndar eit land, fær det mange herrar, men hev folket mykje vit, varer retten lenge.
3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
Ein fatig herre som trykkjer dei arme, er eit regn som herjar og ikkje gjev brød.
4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
Dei som gjeng ifrå lovi, prisar dei gudlause, men dei som held lovi, harmast på deim.
5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
Vonde folk skynar ikkje kva rett er, men dei som søkjer Herren, skynar alt.
6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
Betre er ein fatigmann som ferdast lytelaust, enn ein rikmann som er rang og gjeng tvo vegar.
7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
Den som agtar på rettleiding, er ein vitug son, men den som hev lag med øydarar, fører skam yver far sin.
8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
Den som aukar si eiga med renta og oker, han sankar åt den som er god mot dei arme.
9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
Um ein vil venda øyra burt og ikkje høyra lovi, er jamvel bøni hans ein styggedom.
10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
Den som villar ærlegt folk inn på ein vond veg, han skal stupa i si eigi grav, men dei lytelause skal erva det som godt er.
11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
Ein rikmann tykkjer han er vis, men ein fatigmann med vit granskar honom ut.
12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
Held dei rettferdige høgtid, stend det herleg til, men når gudlause kjem seg upp, lyt ein leita etter folk.
13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
Den som dyl misgjerningarne sine, hev ikkje lukka med seg, men den som sannar deim og vender seg ifrå deim, han finn miskunn.
14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
Sæl den mannen som alltid ottast, men den som gjer hjarta sitt hardt, han fell i ulukka.
15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
Burande løva og ein grådig bjørn er gudlaus hovding yver fatigt folk.
16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
Du hovding fatig på vit og rik på vald! Dei som hatar urett vinning, skal liva lenge.
17 Èlověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
Ein mann med blodskuld yver seg er på flugt alt til gravi, ingen må hjelpa honom.
18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
Den som ferdast lytelaust, vert frelst, men den range tvivegs-farar fell på den eine.
19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
Den som dyrkar si jord, fær nøgdi av brød, men den som fer etter fåfengt, fær nøgdi av armod.
20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
Ein trufast mann fær rik velsigning, men den som renner etter rikdom, vert ei urefst.
21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
Det er’kje godt når ein gjer mannemun, men mang ein mann vert brotsmann for ein brødbit.
22 Èlověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
I bråhast vil den ovundsjuke verta rik, og han veit’kje at vanråd vil koma på han.
23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
Den som refser ein mann, vinn seg takk til slutt meir enn den som smeikjer med tunga si.
24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
Den som plundrar far sin og mor si og segjer: «Det er ikkje synd, » han er øydelands lagsbror.
25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
Den vinnekjære valdar trætta, men den som lit på Herren, fær kveikjing.
26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
Den som lit på vitet sitt, han er ein dåre, men den som vandrar i visdom, vert frelst.
27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
Den som gjev den fatige, vantar inkje, men den som let att augo, fær mykje banning yver seg.
28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.
Når gudlause kjem seg upp, då gøymer folk seg, men når dei gjeng til grunns, då aukar dei rettferdige.
