Príslovia 27
1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
Ne glorieris in crastinum, ignorans quid superventura pariat dies.
2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
Laudet te alienus, et non os tuum: extraneus, et non labia tua.
3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
Grave est saxum, et onerosa arena: sed ira stulti utroque gravior.
4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
Ira non habet misericordiam, nec erumpens furor: et impetum concitati spiritus ferre quis poterit?
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
Melior est manifesta correptio, quam amor absconditus.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
Meliora sunt vulnera diligentis, quam fraudulenta oscula odientis
7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
Anima saturata calcabit favum: et anima esuriens etiam amarum pro dulci sumet.
8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
Sicut avis transmigrans de nido suo, sic vir qui derelinquit locum suum.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
Unguento et variis odoribus delectatur cor: et bonis amici consiliis anima dulcoratur.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
Amicum tuum, et amicum patris tui ne dimiseris: et domum fratris tui ne ingrediaris in die afflictionis tuae. Melior est vicinus iuxta, quam frater procul.
11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
Stude sapientiae fili mi, et laetifica cor meum, ut possim exprobranti respondere sermonem.
12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
Astutus videns malum, absconditus est: parvuli transeuntes sustinuerunt dispendia.
13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
Tolle vestimentum eius, qui spopondit pro extraneo: et pro alienis, aufer ei pignus.
14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
Qui benedicit proximo suo voce grandi, de nocte consurgens maledicenti similis erit.
15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
Tecta perstillantia in die frigoris, et litigiosa mulier comparantur:
16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
qui retinet eam, quasi qui ventum teneat, et oleum dexterae suae evacuabit.
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
Ferrum ferro exacuitur, et homo exacuit faciem amici sui.
18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
Qui servat ficum, comedet fructus eius: et qui custos est domini sui, glorificabitur.
19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
Quomodo in aquis resplendent vultus prospicientium, sic corda hominum manifesta sunt prudentibus.
Infernus et perditio numquam implentur: similiter et oculi hominum insatiabiles: (Sheol h7585)
21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
Quomodo probatur in conflatorio argentum, et in fornace aurum: sic probatur homo ore laudantis. Cor iniqui inquirit mala, cor autem rectum inquirit scientiam.
22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
Si contuderis stultum in pila quasi ptisanas feriente desuper pilo, non auferetur ab eo stultitia eius.
23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
Diligenter agnosce vultum pecoris tui, tuosque greges considera:
24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
Non enim habebis iugiter potestatem: sed corona tribuetur in generatione et generationem.
25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
Aperta sunt prata, et apparuerunt herbae virentes, et collecta sunt foena de montibus.
26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
Agni ad vestimentum tuum: et hoedi, agri pretium.
27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
Sufficiat tibi lac caprarum in cibos tuos, et in necessaria domus tuae: et ad victum ancillis tuis.
