Príslovia 27
1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
Non gloriarti del giorno di domani; Perciocchè tu non sai ciò che il giorno partorirà.
2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
Loditi lo strano, e non la tua propria bocca; Lo straniero, e non le tue proprie labbra.
3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
Le pietre [son] pesanti, e la rena [è] grave; Ma l'ira dello stolto [è] più pesante che amendue quelle cose.
4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
La collera [è] una cosa crudele, e l'ira una cosa strabocchevole; E chi potrà durar davanti alla gelosia?
5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
Meglio vale riprensione palese, Che amore occulto.
6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
Le ferite di chi ama [son] leali; Ma i baci di chi odia [sono] simulati.
7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
La persona satolla calca il favo [del miele]; Ma alla persona affamata ogni cosa amara [è] dolce.
8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
Quale [è] l'uccelletto, che va ramingo fuor del suo nido, Tale [è] l'uomo che va vagando fuor del suo luogo.
9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
L'olio odorifero [e] il profumo rallegrano il cuore; Così [fa] la dolcezza dell'amico dell'uomo per consiglio cordiale.
10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
Non lasciare il tuo amico, nè l'amico di tuo padre; E non entrare in casa del tuo fratello nel giorno della tua calamità; Meglio [vale] un vicino presso, che un fratello lontano.
11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
Figliuol mio, sii savio, e rallegra il mio cuore; Ed io avrò che rispondere a colui che mi farà vituperio.
12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
L' [uomo] avveduto, veggendo il male, si nasconde; [Ma] gli scempi passano oltre, e ne portano la pena.
13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
Prendi pure il vestimento di chi ha fatta sicurtà per lo strano; E prendi pegno da lui per la straniera.
14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
Chi benedice il suo prossimo ad alta voce, Levandosi la mattina a buon'ora, [Ciò] gli sarà reputato in maledizione.
15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
Un gocciolar continuo in giorno di gran pioggia, E una donna rissosa, è tutt'uno.
16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
Chi vuol tenerla serrata, pubblica di [voler] serrar del vento, E dell'olio nella sua man destra.
17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
Il ferro si pulisce col ferro; Così l'uomo pulisce la faccia del suo prossimo.
18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
Chi guarda il fico ne mangia il frutto; Così chi guarda il suo signore sarà onorato.
19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
Come l'acqua [rappresenta] la faccia alla faccia; Così il cuor dell'uomo [rappresenta l'uomo] all'uomo.
Il sepolcro, e il luogo della perdizione, non son giammai satolli; Così anche giammai non si saziano gli occhi dell'uomo. (Sheol h7585)
21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
La coppella [è] per l'argento, e il fornello per l'oro; Ma l'uomo [è provato] per la bocca che lo loda.
22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
Avvegnachè tu pestassi lo stolto in un mortaio, Col pestello, per mezzo del grano infranto, La sua follia non si dipartirebbe però da lui.
23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
Abbi diligentemente cura delle tue pecore, Metti il cuor tuo alle mandre.
24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
Perciocchè i tesori non [durano] in perpetuo; E la corona [è ella] per ogni età?
25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
Il fieno nasce, e l'erbaggio spunta, E le erbe de' monti son raccolte.
26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
Gli agnelli [son] per lo tuo vestire, E i becchi [sono] il prezzo di un campo.
27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.
E l'abbondanza del latte delle capre è per tuo cibo, [E] per cibo di casa tua, E per lo vitto delle tue serventi.
