Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
ʻOku hangē ko e ʻuha hinehina ʻi he faʻahitaʻu mafana, mo e ʻuha ʻi he lolotonga ʻoe ututaʻu, ʻoku pehē hono taʻetaau ʻae ongoongolelei mo ha vale.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Hangē ko e manupuna ʻoku hēhē, pea mo e pekepeka ʻi heʻene puna, ʻoku pehē, ʻe ʻikai hoko mai ʻae fakamalaʻia taʻehanoʻuhinga.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Ko e meʻa kinisi ki he hoosi, mo e meʻa taʻofi ki he ʻasi, pea mo e meʻa tā ki he tuʻa ʻoe vale.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
ʻOua naʻa tali ʻaki ʻae vale ʻa ʻene vale, telia naʻa ke hoko ʻo tatau pe mo ia.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Ke talia ʻae vale ʻo fakatatau mo ʻene vale, telia naʻa poto ia ʻi hono mata ʻoʻona.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Ko ia ʻoku ne ʻave ha fekau ʻi he nima ʻo ha taha ʻoku vale ʻoku ne tuʻusi ʻae vaʻe, mo inu ʻi he fakamamahi.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
ʻOku ʻikai tatau ʻae vaʻe ʻoe tangata ketu: ʻoku pehē foki ʻae lea fakatātā ʻi he ngutu ʻoe kakai vale.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
ʻOku hangē ha taha ʻoku ne ai ʻae maka ʻi he makatā, ʻoku pehē pe ia ʻaia ʻoku fakaongoongoleleiʻi ʻae vale.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
ʻOku hangē ko e tau ʻae talaʻi ʻakau ʻi he nima ʻoe tangata konā, ʻoku pehē pe ʻae lea fakatātā ʻi he ngutu ʻoe kakai vale.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Ko e ʻOtua ʻaia naʻe ngaohi ʻae meʻa kotoa pē, ʻoku ne fakatou ʻatu ʻae totongi ki he vale, pea mo e kau fai kovi.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Hangē ko e tafoki mai ʻae kulī ki heʻene lua, ʻoku pehē ʻae toe fai ʻe he vale ʻa ʻene vale.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
ʻOku ke mamata ki ha tangata ʻoku ne mahalo kiate ia ko e poto ia? ʻOku tau ʻamanaki lelei hake ki he vale ʻiate ia.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
ʻOku pehē ʻe he tangata fakapikopiko, “ʻOku ai ʻae laione ʻi he hala: ʻoku ʻi he hala ʻoe kolo ʻae laione.”
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Hangē ko e feʻaluʻaki ʻae matapā ʻi hono meʻa tautau, ʻoku pehē ʻaia ʻoku fakapikopiko ʻi hono mohenga.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
ʻOku fakafufū ʻe he fakapikopiko ʻa hono nima ʻi hono fatafata; pea ʻoku mamahi ia ʻi heʻene toe ʻomi ia ki hono ngutu.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
ʻOku poto hake ʻae fakapikopiko ʻi heʻene mahalo ʻaʻana, ʻi he kau tangata ʻe toko fitu ʻoku faʻa tali ʻaki ʻae lea ʻoku totonu.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Ko ia ʻoku ʻalu ange, pea ne kaunoa ʻi ha fakakikihi naʻe ʻikai kau ai ia, ʻoku tatau ia mo ha taha ʻoku puke ha kulī ʻi hono telinga.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Hangē ha tangata faha ʻoku lī fano ʻe ia ʻae afi, mo e ngaahi ngahau, mo e mate,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
ʻOku pehē pe ʻae tangata ʻoku ne kākaaʻi hono kaungāʻapi, ʻo ne pehē, “ʻIkai ko ʻeku fakavā pe?”
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
ʻI he ʻikai ha fefie ʻoku mate ʻae afi: pea pehē, ʻi he ʻikai ha fakakovi kuo longo leva ʻae fakakikihi.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Hangē ko e malamala ki he malala vela, mo e fefie ki he afi; ʻoku pehē ʻae tangata faʻa fakakikihi kē.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Ko e ngaahi lea ʻae tangata faʻa fafana ʻoku hangē ia ko e ngaahi makafokafo, pea ʻoku ʻasi mai ia ki he kakano ʻoe loto.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Ko e loungutu lapu mo e loto kovi, ʻoku tatau mo ha konga ipu maumau kuo ʻufiʻufi ʻaki ʻae siliva.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Ko ia ʻoku taufehiʻa, ʻoku lapu ʻaki ʻe ia ʻa hono loungutu, ka ʻoku nofo ʻi hono loto ʻae kākā;
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
ʻOka matamatalelei ʻene lea, ʻoua naʻa ke tui kiate ia: he ʻoku fitu ʻae meʻa fakalielia ʻi hono loto.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Ko ia ʻoku ne fakafufū ʻene fehiʻa ʻaki ʻa ʻene fai kākā, ʻe fakahā ʻa ʻene fai kovi ʻi he ʻao ʻoe fakataha kotoa pē.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Ko ia ʻoku keli ʻae luo ʻe tō ia ki ai: pea ko ia ʻoku tekaʻi ʻae maka ʻe toe ʻoho mai ia kiate ia.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
ʻOku fehiʻa ʻae ʻelelo loi kiate kinautolu ʻoku mamahi ai; pea ʻoku tupu ʻae malaʻia mei he ngutu ʻoku lapu.
