Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Como a neve no verão, e como a chuva na sega, assim não convem ao louco a honra.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Como ao passaro o vaguear, como á andorinha o voar, assim a maldição sem causa não virá.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
O açoite para o cavallo, o freio para o jumento, e a vara para as costas dos tolos.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Não respondas ao tolo segundo a sua estulticia; para que tambem te não faças similhante a elle.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Responde ao tolo segundo a sua estulticia; para que não seja sabio aos seus olhos.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Os pés corta, e o damno bebe, quem manda mensagens pela mão d'um tolo.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Como as pernas do côxo, que pendem frouxas, assim é o proverbio na bocca dos tolos.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Como o que ata a pedra preciosa na funda, assim é aquelle que dá honra ao tolo.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Como o espinho que entra na mão do bebado, assim é o proverbio na bocca dos tolos.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Os grandes molestam a todos, e alugam os tolos e transgressores.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Como o cão que torna ao seu vomito, assim é o tolo que reitera a sua estulticia.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Tens visto a um homem que é sabio a seus proprios olhos? maior esperança ha do tolo do que d'elle.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Diz o preguiçoso: Um leão está no caminho; um leão está nas ruas
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Como a porta se revolve nos seus gonzos, assim o preguiçoso na sua cama.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
O preguiçoso esconde a sua mão no seio: enfada-se de tornal-a á sua bocca.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Mais sabio é o preguiçoso a seus olhos do que sete homens que bem respondem.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
O que, passando, se entremette em pleito alheio é como aquelle que toma um cão pelas orelhas.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Como o louco que lança de si faiscas, frechas, e mortandades,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
Assim é o homem que engana o seu proximo, e diz: Não o fiz eu por brincar?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Sem lenha, o fogo se apagará; e, não havendo murmurador, cessará a contenda.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Como o carvão é para as brazas, e a lenha para o fogo, assim é o homem contencioso para accender rixas.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
As palavras do murmurador são como as palavras do espancado, e ellas descem ao intimo do ventre.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Como o caco coberto d'escorias de prata, assim são os labios ardentes com o coração maligno.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Aquelle que aborrece se contrafaz pelos seus beiços, mas no seu interior encobre o engano.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Quando te supplicar com a sua voz, não te fies n'elle, porque sete abominações ha no seu coração.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Cujo odio se encobre com engano; a sua malicia se descobrirá na congregação.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
O que cava uma cova n'ella cairá; e o que revolve a pedra esta sobre elle tornará.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
A lingua falsa aborrece aos que ella afflige, e a bocca lubrica obra a ruina.
