< Príslovia 26 >

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
چنانکه برف در تابستان و باران درحصاد، همچنین حرمت برای احمق شایسته نیست.۱
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
لعنت، بی‌سبب نمی آید، چنانکه گنجشک در طیران و پرستوک در پریدن.۲
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
شلاق به جهت اسب و لگام برای الاغ، وچوب از برای پشت احمقان است.۳
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
احمق را موافق حماقتش جواب مده، مباداتو نیز مانند او بشوی.۴
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
احمق را موافق حماقتش جواب بده، مباداخویشتن را حکیم بشمارد.۵
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
هر‌که پیغامی به‌دست احمق بفرستد، پایهای خود را می‌برد و ضرر خود را می‌نوشد.۶
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
ساقهای شخص لنگ بی‌تمکین است، ومثلی که از دهان احمق برآید همچنان است.۷
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
هر‌که احمق را حرمت کند، مثل کیسه جواهر در توده سنگها است.۸
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
مثلی که از دهان احمق برآید، مثل خاری است که در دست شخص مست رفته باشد.۹
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
تیرانداز همه را مجروح می‌کند، همچنان است هر‌که احمق را به مزد گیرد و خطاکاران رااجیر نماید.۱۰
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
چنانکه سگ به قی خود برمی گردد، همچنان احمق حماقت خود را تکرار می‌کند.۱۱
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
آیا شخصی را می‌بینی که در نظر خودحکیم است، امید داشتن بر احمق از امید بر اوبیشتر است.۱۲
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
کاهل می‌گوید که شیر در راه است، و اسددر میان کوچه‌ها است.۱۳
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
چنانکه در بر پاشنه‌اش می‌گردد، همچنان کاهل بر بستر خویش.۱۴
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
کاهل دست خود را در قاب فرو می‌برد و ازبرآوردن آن به دهانش خسته می‌شود.۱۵
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
کاهل در نظر خود حکیمتر است از هفت مرد که جواب عاقلانه می‌دهند.۱۶
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
کسی‌که برود و در نزاعی که به او تعلق ندارد متعرض شود، مثل کسی است که گوشهای سگ را بگیرد.۱۷
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
آدم دیوانه‌ای که مشعلها و تیرها و موت رامی اندازد،۱۸
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
مثل کسی است که همسایه خود را فریب دهد، و می‌گوید آیا شوخی نمی کردم؟۱۹
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
از نبودن هیزم آتش خاموش می‌شود، و ازنبودن نمام منازعه ساکت می‌گردد.۲۰
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
زغال برای اخگرها و هیزم برای آتش است، و مرد فتنه انگیز به جهت برانگیختن نزاع.۲۱
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
سخنان نمام مثل خوراک لذیذ است، که به عمقهای دل فرو می‌رود.۲۲
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
لبهای پرمحبت با دل شریر، مثل نقره‌ای پردرد است که بر ظرف سفالین اندوده شود.۲۳
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
هر‌که بغض دارد با لبهای خود نیرنگ می‌نماید، و در دل خود فریب را ذخیره می‌کند.۲۴
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
هنگامی که سخن نیکو گوید، او را باور مکن زیرا که در قلبش هفت چیز مکروه است.۲۵
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
هر‌چند بغض او به حیله مخفی شود، اماخباثت او در میان جماعت ظاهر خواهد گشت.۲۶
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
هر‌که حفره‌ای بکند در آن خواهد افتاد، وهر‌که سنگی بغلطاند بر او خواهد برگشت.۲۷
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
زبان دروغگو از مجروح شدگان خود نفرت دارد، و دهان چاپلوس هلاکت را ایجاد می‌کند.۲۸

< Príslovia 26 >