Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Hoe fanala añ’asara, ndra orañe an-tsam-pitatahañe, ty tsy fañevà’ i dagolay fiasiañe.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Hoe ty fikepakepaha’ ty hitikitike naho ty fitiliñam-polinjà, ty tsy ipetaham-patse te tsy amam-bente’e.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Ty fikiso ho ami’ty soavala, naho ty laboridy ho ami’ty borìke, vaho ty kobaiñe ho an-dambosi’ i dagola.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Ko toiñe’o ami’ty hanè’e i seretse, hera hanahak’ aze.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Valeo mañeva’ i hagegea’ey ty dagola, tsy mone hahihitse ami’ty maso’e.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Hoe mañitsike tomboke naho migenoke voreke, ty mampisangitrike taratasy am-pitàn-dagola.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Maletraletra ty fandia’ i kepeke, naho ty razan-drehak’ am-bava’ o seretseo.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Hoe mañombe vato am-piletse, ty miasy i gegegege.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Hoe fatike mipok’ an-taña’ i jike, ty razan-drehak’ am-bava’ i dagola.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Ie mampitoloñe ty seretse, le manahake te mañeke mpandrioñe.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Hoe amboa mimpoly ami’ty loa’e, ty dagola mamereñe ty hagegea’e.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Tsy fa nahaisake ondaty mahihitse am-pihaino’e hao irehe? bey ty fitamà’ i seretsey ta ty aze.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Hoe ty votro, Inao liona ty an-damoke eo! Midada an-dalañe ey ty liona!
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Manahake ty figavingavin-dalañe amo soavili’eo, ty tembo am-pandrea’e eo.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Ajo’ i votro am-po finga ao ty taña’e, fe tsy lefe’e ty minday aze mb’am-bava’e.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Mahihitse ami’ty maso’e ty tembo, te ami’ty fito-lahy manoiñe an-kavantañañe.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Hambañ’ ami’ty mitsepak’ amboa an-tsofi’e, ty mpandrioñe mihilintsioñe ami’ty aly tsy aze.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Hoe ty derendereñe mañiririñe raha mibelañe, naho ana-pale, vaho fampihomahañe,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
ty mamitake ondaty ami’ty hoe: Nisolesole avao iraho.
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Mate ty afo tsy aman-katae, modo ka ty dabasida tsy aman-tsikotsiko.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Hoe sarebò ami’ty foroha mirekake, naho hatae ami’ty afo, ty famiaña’ i mpanao tsikoniy hañolaña’e aiñe.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Hoe kenoke mafiry ty fivolam-pitàngogo, ie migodoñe mb’añ’ova lalek’ ao.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Hoe valàñe-tane nihamineñe taim-piram-bolafoty ty fameleke ampirehetan- kelok’ an-troke ao.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Añonohonoa’ ty famele’e i falaiña’ey, fe añaja’e famañahiañe ty an-tro’e ao.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Ndra t’ie mirehake fañisohañe, ko iantofa’o, fa pea tiva fito ty an-tro’e ao.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Aeta’e am-pitake ty halò-tsere’e, fe hiboak’ am-pivory ao ty haloloa’e.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Higodoñe an-koboñe ao ty nihaly aze, himpoly ama’e ty vato navarimbari’e.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Heje ty famele’ i remborake o jinoi’eo, mampianto ka ty falie manao kabeake.
