Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
榮譽の愚なる者に適はざるは夏の時に雪ふり 穡收の時に雨ふるがごとし
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
故なき詛は雀の翔り燕の飛ぶが如くにきたるものにあらず
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
馬の爲には策あり 驢馬の爲には銜あり 愚なる者の背のために杖あり
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
愚なる者の痴にしたがひて答ふること勿れ 恐くはおのれも是と同じからん
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
愚なる者の痴にしたがひて之に答へよ 恐くは彼おのれの目に自らを智者と見ん
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
愚なる者に托して事を言おくる者はおのれの足をきり身に害をうく
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
跛者の足は用なし 愚なる者の口の箴もかくのごとし
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
榮譽を愚なる者に與ふるは石を投石索に繋ぐが如し
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
愚なる者の口にたもつ箴言は酔へるものの刺ある杖を手にて擧ぐるがごとし
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
愚なる者を傭ひ流浪者を傭ふ者は すべての人を傷くる射手の如し
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
狗のかへり來りてその吐たる物を食ふがごとく 愚なる者は重ねてその痴なる事をおこなふ
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
汝おのれの目に自らを智慧ある者とする人を見るか 彼よりも却て愚なる人に望あり
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
惰者は途に獅あり 衢に獅ありといふ
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
戸の蝶鉸によりて轉るごとく惰者はその牀に輾轉す
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
惰者はその手を盤にいるるも之をその口に擧ることを厭ふ
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
惰者はおのれの目に自らを善く答ふる七人の者よりも智慧ありとなす
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
路をよぎり自己に關りなき爭擾にたづさはる者は狗の耳をとらふる者のごとし
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
旣にその鄰を欺くことをなして我はただ戯れしのみといふ者は 火箭または鎗または死を擲つ狂人のごとし
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
旣にその鄰を欺くことをなして我はただ戯れしのみといふ者は 火箭または鎗または死を擲つ狂人のごとし
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
薪なければ火はきえ 人の是非をいふ者なければ爭端はやむ
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
煨火に炭をつぎ火に薪をくぶるがごとく爭論を好む人は爭論を起す
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
人の是非をいふものの言はたはぶれのごとしと雖もかへつて腹の奧に入る
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
温かき口唇をもちて惡き心あるは銀の滓をきせたる瓦片のごとし
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
恨むる者は口唇をもて自ら飾れども 心の衷には虚偽をいだく
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
彼その聲を和らかにするとも之を信ずるなかれ その心に七の憎むべき者あればなり
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
たとひ虚偽をもてその恨をかくすとも その惡は會集の中に顯はる
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
坑を掘るものは自ら之に陷らん 石を轉ばしあぐる者の上にはその石まろびかへらん
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
虚偽の舌はおのれの害す者を憎み 諂ふ口は滅亡をきたらす
