Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Yhtä vähän kuin lumi kesällä ja sade elonaikana soveltuu tyhmälle kunnia.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Kuin liitävä lintu, kuin lentävä pääskynen on aiheeton kirous: ei se toteen käy.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Hevoselle ruoska, aasille suitset, tyhmille vitsa selkään!
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Älä vastaa tyhmälle hänen hulluutensa mukaan, ettet olisi hänen kaltaisensa sinäkin.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Vastaa tyhmälle hänen hulluutensa mukaan, ettei hän itseänsä viisaana pitäisi.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Jalat altaan katkaisee ja vääryyttä saa juoda, joka sanan lähettää tyhmän mukana.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Velttoina riippuvat halvatun sääret; samoin sananlasku tyhmäin suussa.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Yhtä kuin sitoisi kiven linkoon kiinni, on antaa kunniaa tyhmälle.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Kuin ohdake, joka on osunut juopuneen käteen, on sananlasku tyhmäin suussa.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Kuin jousimies, joka kaikkia haavoittaa, on se, joka tyhmän pestaa, kulkureita pestaa.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Kuin koira, joka palajaa oksennuksilleen, on tyhmä, joka yhä uusii hulluuksiansa.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Näet miehen, viisaan omissa silmissään-enemmän on toivoa tyhmästä kuin hänestä.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Laiska sanoo: "Tuolla tiellä on leijona, jalopeura torien vaiheilla".
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Ovi saranoillaan kääntyilee, laiska vuoteellansa.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Laiska pistää kätensä vatiin; ei viitsi sitä viedä suuhunsa jälleen.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Laiska on omissa silmissään viisaampi kuin seitsemän, jotka vastaavat taitavasti.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Kulkukoiraa korviin tarttuu se, joka syrjäisten riidasta suuttuu.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Kuin mieletön, joka ammuskelee tulisia surmannuolia,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
on mies, joka pettää lähimmäisensä ja sanoo: "Leikillähän minä sen tein".
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Halkojen loppuessa sammuu tuli, ja panettelijan poistuessa taukoaa tora.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Hehkuksi hiilet, tuleksi halot, riidan lietsomiseksi toraisa mies.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Panettelijan puheet ovat kuin herkkupalat ja painuvat sisusten kammioihin asti.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Kuin hopeasilaus saviastian pinnalla ovat hehkuvat huulet ja paha sydän.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Vihamies teeskentelee huulillaan, mutta hautoo petosta sydämessänsä.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
Jos hän muuttaa suloiseksi äänensä, älä häntä usko, sillä seitsemän kauhistusta hänellä on sydämessä.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Vihamielisyys kätkeytyy kavalasti, mutta seurakunnan kokouksessa sen pahuus paljastuu.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Joka kuopan kaivaa, se itse siihen lankeaa; ja joka kiveä vierittää, sen päälle se takaisin vyörähtää.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Valheellinen kieli vihaa omia ruhjomiansa, ja liukas suu saa turmiota aikaan.
