Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
As snow in summer, and as rain in harvest, so honour beseemeth not a fool.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
As the sparrow for flitting about, as the swallow for flying, so a curse undeserved shall not come.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
A whip for the horse, a bridle for the ass, and a rod for the back of fools.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Answer not a fool according to his folly, lest thou also be like unto him.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Answer a fool according to his folly, lest he be wise in his own eyes.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
He that sendeth a message by the hand of a fool cutteth off [his own] feet, [and] drinketh damage.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
The legs of the lame hang loose; so is a proverb in the mouth of fools.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
As a bag of gems in a stoneheap, so is he that giveth honour to a fool.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
[As] a thorn goeth up into the hand of a drunkard, so is a proverb in the mouth of fools.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
A master roughly worketh every one: he both hireth the fool and hireth passers-by.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
As a dog turneth back to its vomit, [so] a fool repeateth his folly.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Hast thou seen a man wise in his own eyes? There is more hope of a fool than of him.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
The sluggard saith, There is a fierce lion in the way; a lion is in the midst of the streets!
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
[As] the door turneth upon its hinges, so the sluggard upon his bed.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
The sluggard burieth his hand in the dish: it wearieth him to bring it again to his mouth.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
A sluggard is wiser in his own eyes than seven [men] that answer discreetly.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
He that passing by vexeth himself with strife belonging not to him, is [like] one that taketh a dog by the ears.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
As a madman who casteth firebrands, arrows, and death,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
so is a man that deceiveth his neighbour, and saith, Am I not in sport?
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Where no wood is, the fire goeth out; and where there is no talebearer, the contention ceaseth.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
[As] coals for hot coals, and wood for fire, so is a contentious man to inflame strife.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
The words of a talebearer are as dainty morsels, and they go down into the innermost parts of the belly.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Ardent lips, and a wicked heart, are [as] an earthen vessel overlaid with silver dross.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
He that hateth dissembleth with his lips, but he layeth up deceit within him:
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
when his voice is gracious, believe him not, for there are seven abominations in his heart.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
Though [his] hatred is covered by dissimulation, his wickedness shall be made manifest in the congregation.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Whoso diggeth a pit shall fall therein; and he that rolleth a stone, it shall return upon him.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
A lying tongue hateth those that are injured by it, and a flattering mouth worketh ruin.
