Príslovia 26

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

Som Sne om Somren og Regn om Høsten saa lidt hører Ære sig til for en Taabe.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

Som en Spurv i Fart, som en Svale i Flugt saa rammer ej Banden mod sagesløs Mand.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

Svøbe for Hest, Bidsel for Æsel og Ris for Taabers Ryg.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

Svar ej Taaben efter hans Daarskab, at ikke du selv skal blive som han.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

Svar Taaben efter hans Daarskab, at han ikke skal tykkes sig viis.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

Den afhugger Fødderne og inddrikker Vold, som sender Bud ved en Taabe.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

Slappe som den lammes Ben er Ordsprog i Taabers Mund.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

Som en, der binder Stenen fast i Slyngen, er den, der hædrer en Taabe.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

Som en Tornekæp, der falder den drukne i Hænde, er Ordsprog i Taabers Mund.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

Som en Skytte, der saarer enhver, som kommer, er den, der lejer en Taabe og en drukken.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

Som en Hund, der vender sig om til sit Spy, er en Taabe, der gentager Daarskab.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

Ser du en Mand, der tykkes sig viis, for en Taabe er der mere Haab end for ham.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

Den lade siger: »Et Rovdyr paa Vejen, en Løve ude paa Torvene!«

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

Døren drejer sig paa sit Hængsel, den lade paa sit Leje.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

Den lade rækker til Fadet, men gider ikke føre Haanden til Munden.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

Den lade tykkes sig større Vismand end syv, der har kloge Svar.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

Den griber en Hund i Øret, som blander sig i uvedkommende Strid.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

Som en vanvittig Mand, der udslynger Gløder, Pile og Død,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

er den, der sviger sin Næste og siger: »Jeg spøger jo kun.«

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Er der intet Brænde, gaar Ilden ud, er der ingen Bagtaler, stilles Trætte.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

Trækul til Gløder og Brænde til Ild og trættekær Mand til at optænde Kiv.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Bagtalerens Ord er som Lækkerbidskener, de synker dybt i Legemets Kamre.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Som Sølvovertræk paa et Lerkar er ondsindet Hjerte bag glatte Læber.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

Avindsmand hykler med Læben, i sit Indre huser han Svig;

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

gør han Røsten venlig, tro ham dog ikke, thi i hans Hjerte er syvfold Gru.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

Den, der dølger sit Had med Svig, hans Ondskab kommer frem i Folkets Forsamling.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

I Graven, man graver, falder man selv, af Stenen, man vælter, rammes man selv.

28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Løgnetunge giver mange Hug, hyklersk Mund volder Fald.