Príslovia 26
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Kao snijeg ljeti ili kiša o žetvi, tako pristaju počasti bezumnomu.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Kao vrabac kad prhne i lastavica kad odleti, tako se i bezrazložna kletva ne ispunja.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Bič konju, uzda magarcu, a šiba leđima bezumnika.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Ne odgovaraj bezumniku po njegovoj ludosti, da mu i sam ne postaneš jednak.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Odgovori bezumniku po ludosti njegovoj, da se ne bi učinio sam sebi mudar.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Odsijeca noge sebi i gorčinu pije tko po bezumnom poruke šalje.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Klecava bedra u hromoga - mudra je izreka u ustima bezumničkim.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Kamen za praćku vezuje tko bezumnom iskazuje čast.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Trnovita grana u ruci pijanice: mudra izreka u ustima bezumnika.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Strijelac koji ranjava sve prolaznike: takav je onaj tko unajmljuje bezumnika.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Bezumnik se vraća svojoj ludosti kao što se pas vraća na svoju bljuvotinu.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Vidiš li čovjeka koji se sam sebi mudrim čini? Znaj, i od bezumnika ima više nade nego od njega!
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Lijenčina veli: “Zvijer je na putu, i lav je na ulicama.”
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
Kao što se vrata okreću na stožerima svojim, tako i lijenčina na postelji svojoj.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Lijenčina umače ruku u zdjelu, ali je ne može prinijeti ustima.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Lijenčina se čini sebi mudrijim od sedmorice koji umno odgovaraju.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Psa za uši hvata tko se, u prolazu, umiješa u raspru koja ga se ne tiče.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Kao bjesomučnik koji baca zublje, strelice i sije smrt,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
takav je čovjek koji vara bližnjega svoga i veli: “Samo se našalih.”
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Kad nestane drva, oganj se gasi, i kad više nema klevetnika, prestaje svađa.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Ugljen je za žeravnicu i drvo za oganj, a svadljivac da raspaljuje svađu.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Klevetnikove su riječi kao slastice: spuštaju se u dno utrobe.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Srebrna gleđa preko zemljana suđa: laskave usne i opako srce.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
Mrzitelj hini usnama svojim, a u sebi nosi prijevaru;
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
ne vjeruj mu kad ljupkim glasom govori, jer u srcu mu je sedam grdila;
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
ako himbom skriva mržnju, njegova će se opačina otkriti na zboru.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Tko jamu kopa, sam u nju pada, i tko kamen valja, na njega se prevaljuje.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Lažljiv jezik mrzi svoje žrtve, laskava usta propast spremaju.
