< Príslovia 26 >
1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
Khohal kah vuelsong neh cangah vaengkah khotlan banghui la, thangpomnah khaw hlang ang neh rhoeprhui tangloeng pawh.
2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
Vaa a rhaehba bangla, pumpil a ding bangla, rhunkhuennah he lunglilungla la a thoeng moenih.
3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
Marhang ham rhuihet, laak ham kamrhui, aka ang rhoek kah a nam ham cungcik om.
4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
Hlang ang kah a anglat te doo boeh, namah khaw anih bangla na om ve.
5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
Hlang ang te a anglat bangla a doo dae, a mikhmuh ah hlang cueih la om hae mahpawh.
6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
Hlang ang kut ah ol aka pat tah a kho a kuet tih kuthlahnah aka mam la om.
7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
Aka khaem kah a kho sut a bat banghui la, hlang ang rhoek ka kah thuidoeknah he khaw om.
8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
Hlang ang taengah thangpomnah paek he, payai dongah lungto mop banghui la om tangloeng.
9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
Hlang ang ka kah thuidoeknah he khaw yurhui kut dongah aka pha mutlo hling bangla om.
10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Hlang ang aka paang boeih khaw aka cet paitai a paang tih lithen a poeih banghui la om.
11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
Ui loh a lok a paan banghui la hlang ang loh a anglat te a khoep.
12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
Hlang he amah mikhmuh ah tah aka cueih la na hmuh. Anih lakah hlang ang ham ngaiuepnah om ta.
13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
Kolhnaw loh, “Longpuei ah sathueng ca, toltung ah sathueng om,” a ti.
14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
thohkhaih loh thohrhui dongah a tinghil bangla, kolhnaw khaw amah thingkong dongah suvaih.
15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
Kolhnaw loh bael dongah a kut a puei te, a ka dongla koep a khuen ham pataeng a ngak.
16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
Kolhnaw he amah mikhmuh ah tah, omih neh aka thuung hlang parhih lakah aka cueih la ngai uh.
17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
Amah hut pawt ah tuituknah khuiah aka kun khaw, aka cet paitai loh ui hna a doek banghui la om.
18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
Thaltang neh dueknah hmaipom aka dong loh hlang a khah bangla,
19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
A hui aka phok hlang van loh, “Ka luem mailai moenih a?” a ti.
20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
Thing a tlum atah hmai a thi bangla a thet pawt daengah ni olpungkacan a paa.
21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
Hmai-alh dongah hmaisa-aek, hmai dongah thing a pup vanbangla, hohmuhnah neh olpungkacan aka saii hlang loh tuituknah a puek sak.
22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
Thet ol he didii tih bungko khui la suntla.
23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
Lungbuei thae neh a lai hmai la aka alh tah, paikaek dongkah cakhli a ben banghui ni.
24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
A hmuilai dongkah a hmuhuet te a ka dongah loha coeng dae, a khui kah hlangthai palat te a thuh bal pueng.
25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
A ol tah rhen koemboei la om dae, anih te tangnah boeh. A lungbuei ah tueilaehkoi parhih om.
26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
hmuhuetnah te thailainah neh dah cakhaw, hlangping taengah a boethae ni a yan eh.
27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
Vaam aka vuet khaw amah loh a cungku thil vetih, lungto aka palet khaw amah soah koep mael ni.
28 Èlověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
Laithae ol loh amah aka hnaep aka hnap te a hmuhuet tih, a ka aka hnal khaw a ponah ni a saii.