Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Tudi to so Salomonovi pregovori, ki so jih na čisto prepisali možje Ezekíja, Judovega kralja.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Prikrivati stvar je Bogu slava, toda kraljeva čast je, da zadevo preišče.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Nebes v višino in zemlje v globino in srce kraljev se ne da raziskati.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Odstrani žlindro od srebra in izšla bo posoda za zlatarja.
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Odstrani zlobnega izpred kralja, pa bo njegov prestol utrjen v pravičnosti.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Ne postavi se v prisotnost kralja in ne stoj na kraju vélikih ljudi,
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
kajti bolje je, da ti je rečeno: »Pridi sèm gor, « kakor, da boš postavljen nižje v prisotnosti princa, ki so ga tvoje oči videle.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Ne pojdi naglo naprej, da se pričkaš, sicer ne bi vedel kaj storiti na koncu le-tega, ko te tvoj sosed osramoti.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Svojo zadevo razpravljaj s svojim sosedom in skrivnosti ne razkrij drugemu,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
da te ne bi, kdor to sliši, osramotil in se tvoja razvpitost ne odvrne proč.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Beseda, primerno izgovorjena, je podobna jabolkom iz zlata na slikah iz srebra.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Kakor uhan iz zlata in ornament iz čistega zlata, takšen je moder grajavec nad poslušnim ušesom.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Kakor hlad snega v času žetve, tako je zvest poslanec tistim, ki so ga poslali, kajti osvežuje dušo svojih gospodarjev.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Kdorkoli se baha z lažnim darom, je podoben oblakom in vetru brez dežja.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Z dolgotrajnim prizanašanjem je princ pregovorjen in blag jezik lomi kost.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Si našel med? Jej [ga] toliko, kolikor ti je potrebno, da ne bi bil nasičen z njim in ga izbljuval.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Svoje stopalo umakni od hiše svojega soseda, da se te ne bi naveličal in te tako zasovražil.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Človek, ki prinaša krivo pričevanje zoper svojega soseda, je macola, meč in ostra puščica.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Zaupanje v nezvestega človeka v času stiske je podobno zlomljenemu zobu in izpahnjenemu stopalu.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Kakor kdor odvzema obleko v hladnem vremenu in kakor kis na soliter, tak je kdor prepeva pesmi potrtemu srcu.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Če je tvoj sovražnik lačen, mu daj jesti kruha in če je žejen, mu daj piti vode,
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
kajti kopičil boš ognjeno oglje na njegovo glavo in Gospod te bo nagradil.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Severni veter odnaša dež; tako jezno obličje počne obrekljivemu jeziku.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Bolje je prebivati v kotu hišne strehe, kakor s prepirljivo žensko in v prostrani hiši.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Kakor hladne vode žejni duši, takšne so dobre novice iz daljne dežele.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Pravičen človek, padajoč pred zlobnim, je kakor skaljen studenec in pokvarjen izvir.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Ni dobro jesti veliko medu. Tako za ljudi to ni slava, da iščejo svojo lastno slavo.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Kdor nima prevlade nad svojim lastnim duhom je podoben mestu, ki je porušeno in brez zidov.
