Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Hae quoque parabolae Salomonis, quas transtulerunt viri Ezechiae regis Iuda.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Gloria Dei est celare verbum, et gloria regum investigare sermonem.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Caelum sursum, et terra deorsum, et cor regum inscrutabile.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Aufer rubiginem de argento, et egredietur vas purissimum:
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Aufer impietatem de vultu regis, et firmabitur iustitia thronus eius.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Ne gloriosus appareas coram rege, et in loco magnorum ne steteris.
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Melius est enim ut dicatur tibi: Ascende huc; quam ut humilieris coram principe.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Quae viderunt oculi tui, ne proferas in iurgio cito: ne postea emendare non possis, cum dehonestaveris amicum tuum.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Causam tuam tracta cum amico tuo, et secretum extraneo ne reveles:
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
ne forte insultet tibi cum audierit, et exprobrare non cesset. Gratia et amicitia liberant: quas tibi serva, ne exprobrabilis fias.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Mala aurea in lectis argenteis, qui loquitur verbum in tempore suo.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Inauris aurea, et margaritum fulgens, qui arguit sapientem, et aurem obedientem.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Sicut frigus nivis in die messis, ita legatus fidelis ei, qui misit eum, animam ipsius requiescere facit.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Nubes, et ventus, et pluviae non sequentes, vir gloriosus, et promissa non complens.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Patientia lenietur princeps, et lingua mollis confringet duritiam.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Mel invenisti, comede quod sufficit tibi, ne forte satiatus evomas illud.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Subtrahe pedem tuum de domo proximi tui, nequando satiatus oderit te.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Iaculum, et gladius, et sagitta acuta, homo qui loquitur contra proximum suum falsum testimonium.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Dens putridus, et pes lassus, qui sperat super infideli in die angustiae,
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
et amittit pallium in die frigoris. Acetum in nitro, qui cantat carmina cordi pessimo. Sicut tinea vestimento, et vermis ligno: ita tristitia viri nocet cordi.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Si esurierit inimicus tuus, ciba illum: si sitierit, da ei aquam bibere:
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
prunas enim congregabis super caput eius, et Dominus reddet tibi.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Ventus aquilo dissipat pluvias, et facies tristis linguam detrahentem.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Aqua frigida animae sitienti, et nuncius bonus de terra longinqua.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Fons turbatus pede, et vena corrupta, iustus cadens coram impio.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Sicut qui mel multum comedit, non est ei bonum: sic qui scrutator est maiestatis, opprimetur a gloria.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Sicut urbs patens et absque murorum ambitu, ita vir, qui non potest in loquendo cohibere spiritum suum.
