Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Ecco altri proverbi di Salomone, raccolti dalla gente di Ezechia, re di Giuda.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
E’ gloria di Dio nascondere le cose; ma la gloria dei re sta nell’investigarle.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
L’altezza del cielo, la profondità della terra e il cuore dei re non si possono investigare.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Togli dall’argento le scorie, e ne uscirà un vaso per l’artefice;
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
togli l’empio dalla presenza del re, e il suo trono sarà reso stabile dalla giustizia.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Non fare il vanaglorioso in presenza del re, e non ti porre nel luogo dei grandi;
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
poiché è meglio ti sia detto: “Sali qui”, anziché essere abbassato davanti al principe che gli occhi tuoi hanno veduto.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Non t’affrettare a intentar processi, che alla fine tu non sappia che fare, quando il tuo prossimo t’avrà svergognato.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Difendi la tua causa contro il tuo prossimo, ma non rivelare il segreto d’un altro,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
onde chi t’ode non t’abbia a vituperare, e la tua infamia non si cancelli più.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Le parole dette a tempo son come pomi d’oro in vasi d’argento cesellato.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Per un orecchio docile, chi riprende con saviezza è un anello d’oro, un ornamento d’oro fino.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Il messaggero fedele, per quelli che lo mandano, è come il fresco della neve al tempo della mèsse; esso ristora l’anima del suo padrone.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Nuvole e vento, ma punta pioggia; ecco l’uomo che si vanta falsamente della sua liberalità.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Con la pazienza si piega un principe, e la lingua dolce spezza dell’ossa.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Se trovi del miele, mangiane quanto ti basta; che, satollandotene, tu non abbia poi a vomitarlo.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Metti di rado il piede in casa del prossimo, ond’egli, stufandosi di te, non abbia ad odiarti.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
L’uomo che attesta il falso contro il suo prossimo, è un martello, una spada, una freccia acuta.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
La fiducia in un perfido, nel dì della distretta, è un dente rotto, un piede slogato.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Cantar delle canzoni a un cuor dolente è come togliersi l’abito in giorno di freddo, e mettere aceto sul nitro.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Se il tuo nemico ha fame, dagli del pane da mangiare: se ha sete, dagli dell’acqua da bere;
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
ché, così, raunerai dei carboni accesi sul suo capo, e l’Eterno ti ricompenserà.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Il vento del nord porta la pioggia, e la lingua che sparla di nascosto fa oscurare il viso.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Meglio abitare sul canto d’un tetto, che in una gran casa con una moglie rissosa.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Una buona notizia da paese lontano è come acqua fresca a persona stanca ed assetata.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Il giusto che vacilla davanti all’empio, è come una fontana torbida e una sorgente inquinata.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Mangiar troppo miele non è bene ma scrutare cose difficili è un onore.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
L’uomo che non si sa padroneggiare, è una città smantellata, priva di mura.
