Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Voici encore des paraboles de Salomon, qu’ont recueillies les hommes d’Ezéchias, roi de Juda.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
La gloire de Dieu est de cacher la parole, la gloire des rois, de scruter le discours.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Le ciel en haut et la terre en bas, et le cœur des rois est impénétrable.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Ôte la rouille de l’argent, et il en sortira un vase très pur.
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Ôte l’impiété de devant le roi, et par la justice s’affermira son trône.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Ne parais pas chercher la gloire devant le roi, et ne te tiens pas parmi les grands.
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Car il vaut mieux qu’on te dise: Monte ici, que d’être humilié devant le prince.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Ce que tes yeux ont vu, ne le publie pas aussitôt dans une querelle; de peur que dans la suite, tu ne puisses réparer ton tort, lorsque tu auras déshonoré ton ami.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Traite ton affaire avec ton ami, et ne révèle pas un secret à un étranger;
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
De peur qu’il ne t’insulte, lorsqu’il t’aura appris, et qu’il ne cesse de te le reprocher. La faveur et l’amitié délivrent; conserve-les, afin que tu ne deviennes pas répréhensible.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Comme sont les pommes d’or, sur des lits d’argent, ainsi est celui qui dit une parole en son temps.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
C’est un pendant d’oreille d’or, et une perle brillante que celui qui reprend un sage et une oreille obéissante.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Comme la fraîcheur de la neige, au jour de la moisson, ainsi est un messager fidèle pour celui qui l’a envoyé; il fait reposer son âme.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Des nuages, du vent et point de pluie à la suite, tel est l’homme qui se vante et ne remplit pas ses promesses.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Par la patience, un prince se laissera fléchir, et une langue douce brisera la dureté.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Tu as trouvé du miel: mange ce qui te suffit de peur que, rassasié, tu ne le vomisses.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Éloigne ton pied de la maison de ton prochain; de peur qu’un jour, rassasié de toi, il ne te haïsse.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Un trait, un glaive, une flèche acérée, tel est l’homme qui, contre son prochain, dit un faux témoignage.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Une dent cariée, un pied lassé, tel est celui qui espère en un infidèle au jour de l’angoisse,
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Et qui perd son manteau au jour du froid. Il met du vinaigre dans du nitre, celui qui chante des cantiques à un cœur très mauvais. Comme la teigne au vêtement et le ver au bois, ainsi la tristesse de l’homme nuit à son cœur.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Si ton ennemi a faim, donne-lui à manger: s’il a soif, donne-lui de l’eau à boire;
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
Car tu amasseras des charbons ardents sur sa tête; et le Seigneur te le rendra.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Le vent d’aquilon dissipe les pluies, et le visage triste, la langue médisante.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Mieux vaut demeurer sur l’angle d’un toit qu’avec une femme querelleuse, et dans une maison commune.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
C’est de l’eau fraîche à une âme altérée, qu’une bonne nouvelle venant d’une terre éloignée.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Une fontaine troublée avec le pied, et une source corrompue, tel est le juste qui tombe devant l’impie.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Comme manger beaucoup de miel n’est pas une bonne chose; ainsi celui qui scrute la majesté sera accablé par la gloire.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Comme est une ville ouverte, et sans enceinte de murailles; ainsi est l’homme qui ne peut, en parlant, retenir son esprit.
