Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Voici encore des Proverbes de Salomon, recueillis par les gens d’Ézéchias, roi de Juda.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
La gloire de Dieu, c’est de cacher les choses; La gloire des rois, c’est de sonder les choses.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Les cieux dans leur hauteur, la terre dans sa profondeur, Et le cœur des rois, sont impénétrables.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Ote de l’argent les scories, Et il en sortira un vase pour le fondeur.
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Ote le méchant de devant le roi, Et son trône s’affermira par la justice.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Ne t’élève pas devant le roi, Et ne prends pas la place des grands;
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Car il vaut mieux qu’on te dise: Monte-ici! Que si l’on t’abaisse devant le prince que tes yeux voient.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Ne te hâte pas d’entrer en contestation, De peur qu’à la fin tu ne saches que faire, Lorsque ton prochain t’aura outragé.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Défends ta cause contre ton prochain, Mais ne révèle pas le secret d’un autre,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
De peur qu’en l’apprenant il ne te couvre de honte, Et que ta mauvaise renommée ne s’efface pas.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Comme des pommes d’or sur des ciselures d’argent, Ainsi est une parole dite à propos.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Comme un anneau d’or et une parure d’or fin, Ainsi pour une oreille docile est le sage qui réprimande.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Comme la fraîcheur de la neige au temps de la moisson, Ainsi est un messager fidèle pour celui qui l’envoie; Il restaure l’âme de son maître.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Comme des nuages et du vent sans pluie, Ainsi est un homme se glorifiant à tort de ses libéralités.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Par la lenteur à la colère on fléchit un prince, Et une langue douce peut briser des os.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Si tu trouves du miel, n’en mange que ce qui te suffit, De peur que tu n’en sois rassasié et que tu ne le vomisses.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Mets rarement le pied dans la maison de ton prochain, De peur qu’il ne soit rassasié de toi et qu’il ne te haïsse.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Comme une massue, une épée et une flèche aiguë, Ainsi est un homme qui porte un faux témoignage contre son prochain.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Comme une dent cassée et un pied qui chancelle, Ainsi est la confiance en un perfide au jour de la détresse.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Oter son vêtement dans un jour froid, Répandre du vinaigre sur du nitre, C’est dire des chansons à un cœur attristé.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Si ton ennemi a faim, donne-lui du pain à manger; S’il a soif, donne-lui de l’eau à boire.
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
Car ce sont des charbons ardents que tu amasses sur sa tête, Et l’Éternel te récompensera.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Le vent du nord enfante la pluie, Et la langue mystérieuse un visage irrité.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Mieux vaut habiter à l’angle d’un toit, Que de partager la demeure d’une femme querelleuse.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Comme de l’eau fraîche pour une personne fatiguée, Ainsi est une bonne nouvelle venant d’une terre lointaine.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Comme une fontaine troublée et une source corrompue, Ainsi est le juste qui chancelle devant le méchant.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Il n’est pas bon de manger beaucoup de miel, Mais rechercher la gloire des autres est un honneur.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Comme une ville forcée et sans murailles, Ainsi est l’homme qui n’est pas maître de lui-même.
