Príslovia 25
1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Nämäkin ovat Salomon sananlaskuja, Hiskian, Juudan kuninkaan, miesten kokoamia.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Jumalan kunnia on salata asia, ja kuningasten kunnia on tutkia asia.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Taivaan korkeus ja maan syvyys ja kuningasten sydän on tutkimaton.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Kun hopeasta poistetaan kuona, kuontuu kultasepältä astia.
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
Kun jumalaton poistetaan kuninkaan luota, vahvistuu hänen valtaistuimensa vanhurskaudessa.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Älä tavoittele kunniaa kuninkaan edessä äläkä asetu isoisten sijalle.
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Sillä parempi on, jos sinulle sanotaan: "Käy tänne ylös", kuin että sinut alennetaan ylhäisen edessä, jonka silmäsi olivat nähneet.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Älä ole kärkäs käräjöimään; muutoin sinulla ei lopulta ole, mitä tehdä, kun vastapuolesi on saattanut sinut häpeään.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Riitele oma riitasi vastapuolesi kanssa, mutta toisen salaisuutta älä ilmaise.
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
Muutoin sinua häpäisee, kuka sen kuuleekin, eikä huono huuto sinusta lakkaa.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Kultaomenia hopeamaljoissa ovat sanat, sanotut aikanansa.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Kultainen korvarengas ja hienokultainen kaulakoru ovat viisas neuvoja ynnä kuuleva korva.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Kuin lumen viileys elonaikana on luotettava lähetti lähettäjälleen: herransa sielun hän virvoittaa.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Kuin pilvet ja tuuli, jotka eivät sadetta tuo, on mies, joka kerskuu lahjoilla, joita ei anna.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Kärsivällisyydellä taivutetaan ruhtinas, ja leppeä kieli murskaa luut.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Jos hunajata löydät, syö kohtuudella, ettet kyllästyisi siihen ja sitä oksentaisi.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Astu jalallasi harvoin lähimmäisesi kotiin, ettei hän sinuun kyllästyisi ja alkaisi sinua vihata.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Nuija ja miekka ja terävä nuoli on mies, joka väärin todistaa lähimmäistänsä vastaan.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Kuin mureneva hammas ja horjuva jalka on uskottoman turva ahdingon päivänä.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Kuin se, joka riisuu vaatteet pakkaspäivänä, kuin etikka lipeän sekaan, on se, joka laulaa lauluja murheelliselle sydämelle.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Jos vihamiehelläsi on nälkä, anna hänelle leipää syödä, ja jos hänellä on jano, anna hänelle vettä juoda.
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
Sillä niin sinä kokoat tulisia hiiliä hänen päänsä päälle, ja Herra sen sinulle palkitsee.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Pohjatuuli saa aikaan sateen ja salainen kielittely vihaiset kasvot.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Parempi on asua katon kulmalla kuin toraisan vaimon huonetoverina.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Kuin nääntyväiselle raikas vesi on hyvä sanoma kaukaisesta maasta.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Kuin sekoitettu lähde ja turmeltu kaivo on vanhurskas, joka horjuu jumalattoman edessä.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
Liika hunajan syönti ei ole hyväksi, ja raskaitten asiain tutkiminen on raskasta.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Kuin kaupunki, varustukset hajalla, muuria vailla, on mies, joka ei mieltänsä hillitse.
