< Príslovia 25 >

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
Disse ere ogsaa Salomos Ordsprog, hvilke Judas Konge, Ezekias's Mænd have samlet.
2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
Det er Guds Ære at skjule en Ting, men det er Kongers Ære at ransage en Ting.
3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
Himmelen i Højhed og Jorden i Dybde og Kongers Hjerte ere uransagelige.
4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
Man borttog Slaggerne fra Sølvet, saa fik Guldsmeden et Kar ud deraf;
5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
man borttage den ugudelige, som er for Kongens Ansigt, saa skal hans Trone befæstes ved Retfærdighed.
6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
Bram ikke for Kongens Ansigt, og stil dig ikke paa de mægtiges Sted!
7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
Thi det er bedre, at man siger til dig: Stig her op! end at man skal sætte dig ned for en Fyrstes Ansigt, som dine Øjne have set.
8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
Gak ikke hastelig ud for at trætte, at du ikke skal begaa noget som helst paa det sidste, naar din Næste har beskæmmet dig.
9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
Før din Sag imod din Næste; men aabenbar ikke en andens Hemmelighed,
10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
paa det den, som det hører, ikke skal forhaane dig, og dit onde Rygte ikke vige fra dig.
11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
Som Guldæbler i Sølvskaaler af udgravet Arbejde er det Ord, som tales i rette Tid.
12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
Som et gyldent Smykke og en kostbar Prydelse vil den, som irettesætter viselig, være for det Øre, som hører efter.
13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
Som Sneens Kølighed paa en Høstdag er et trofast Bud for dem, som sende ham, og han vederkvæger sine Herrers Sjæl.
14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
Som Taage og Vejr uden Regn er den Mand, som praler med at ville give, men skuffer.
15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
Ved Langmodighed overtales en Fyrste, og en blød. Tunge sønderbryder Ben.
16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
Har du fundet Honning, saa spis til din Nødtørft, at du ej skal mættes af den og udspy den.
17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
Lad din Fod sjælden komme i din Vens Hus, at han ej skal blive ked af dig og hade dig.
18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
Som en Hammer og et Sværd og en hvas Pil er den Mand, som siger falsk Vidnesbyrd imod sin Næste.
19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
Som en skør Tand og en Fod, der snubler, er Tillid til den troløse paa Nødens Dag.
20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
Som den, der aflægger Klæderne den Dag, det er koldt, som Eddike paa Salpeter, saa er den, som synger Sange for et bedrøvet Hjerte.
21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
Dersom din Fjende hungrer, giv ham Brød at æde; og dersom han tørster, giv ham Vand at drikke;
22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
thi du skal samle Gløder paa hans Hoved, og Herren skal betale dig det.
23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
Nordenvejret føder Regn og den Tunge, som taler i Skjul, et vredt Ansigt.
24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
Det er bedre at bo i Hjørnet paa et Tag end hos en trættekær Kvinde og i Hus sammen.
25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
Som koldt Vand for en træt Sjæl, saa er et godt Budskab fra et langt fraliggende Land.
26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
Som en plumret Kilde og en fordærvet Brønd er den retfærdige, som snubler for en ugudelig.
27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
At æde megen Honning er ikke godt; ej heller er det en Ære, naar Folk ransage deres egen Ære.
28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
Som en gennembrudt Stad uden Mur, saa er en Mand, som ikke kan tvinge sin Aand.

< Príslovia 25 >