Príslovia 25

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

I ovo su mudre izreke Salomonove; sabrali ih ljudi Ezekije, kralja judejskog.

2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Slava je Božja sakrivati stvar, a slava kraljevska istraživati je.

3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

Neistražljivo je nebo u visinu, zemlja u dubinu i srce kraljevsko.

4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

Ukloni trosku od srebra, i uspjet će posao zlataru.

5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

Ukloni opakoga ispred kralja, i utvrdit će se pravicom prijestol njegov.

6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

Ne veličaj se pred kraljem i ne sjedaj na mjesto velikaško,

7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

jer je bolje da ti se kaže: “Popni se gore” nego da te ponize pred odličnikom.

8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

Što su ti oči vidjele ne iznosi prebrzo na raspru; jer što ćeš učiniti na koncu kad te opovrgne bližnji tvoj?

9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

Kad si u parbi s bližnjim svojim, ne otkrivaj tuđe tajne,

10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

da te ne izgrdi tko čuje i da ti se kleveta ne vrati.

11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

Riječi kazane u pravo vrijeme zlatne su jabuke u srebrnim posudama.

12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

Mudrac koji kori uhu je poslušnu zlatan prsten i ogrlica od tanka zlata.

13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

Vjeran je glasnik onomu tko ga šalje kao ledena studen u doba žetve: on krijepi dušu svoga gospodara.

14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

Tko se diči lažljivim darom, on je kao oblak i vjetar bez kiše.

15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

Strpljivošću se ublažava sudac, mek jezik i kosti lomi.

16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

Kad naiđeš na med, jedi umjereno, kako se ne bi prejeo i pojedeno izbljuvao.

17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

Rijetko zalazi u kuću bližnjega svoga, da te se ne zasiti i ne zamrzi na te.

18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

Čovjek koji svjedoči lažno na bližnjega svoga on je kao bojni malj i mač i oštra strijela.

19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

Uzdanje u bezbožnika na dan nevolje - krnjav je zub i noga klecava.

20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

Kao onaj koji skida haljinu u zimski dan ili ocat lije na ranu, takav je onaj tko pjeva pjesmu turobnu srcu.

21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

Ako je gladan neprijatelj tvoj, nahrani ga kruhom, i ako je žedan, napoji ga vodom.

22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

Jer mu zgrćeš ugljevlje na glavu i Jahve će ti platiti.

23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

Sjeverni vjetar donosi dažd, a himben jezik srdito lice.

24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Bolje je stanovati pod rubom krova nego u zajedničkoj kući sa ženom svadljivom.

25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

Kao studena voda žednu grlu, takva je dobra vijest iz zemlje daleke.

26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

Kao zatrpan izvor i vrelo zamućeno, takav je pravednik koji kleca pred opakim.

27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

Jesti mnogo meda nije dobro niti tražiti pretjerane časti.

28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Grad razvaljen i bez zidova - takav je čovjek koji nema vlasti nad sobom.