Príslovia 24
1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
Ne æmuleris viros malos, nec desideres esse cum eis:
2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
quia rapinas meditatur mens eorum, et fraudes labia eorum loquuntur.
3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
Sapientia ædificabitur domus, et prudentia roborabitur.
4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
In doctrina replebuntur cellaria, universa substantia pretiosa et pulcherrima.
5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
Vir sapiens, fortis est: et vir doctus, robustus et validus.
6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
Quia cum dispositione initur bellum: et erit salus ubi multa consilia sunt.
7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
Excelsa stulto sapientia, in porta non aperiet os suum.
8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
Qui cogitat mala facere, stultus vocabitur.
9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
Cogitatio stulti peccatum est: et abominatio hominum detractor.
10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
Si desperaveris lassus in die angustiæ: imminuetur fortitudo tua.
11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
Erue eos, qui ducuntur ad mortem: et qui trahuntur ad interitum liberare ne cesses.
12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
Si dixeris: Vires non suppetunt: qui inspector est cordis, ipse intelligit, et servatorem animæ tuæ nihil fallit, reddetque homini iuxta opera sua.
13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
Comede, fili mi, mel, quia bonum est, et favum dulcissimum gutturi tuo:
14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
Sic et doctrina sapientiæ animæ tuæ: quam cum inveneris, habebis in novissimis spem, et spes tua non peribit.
15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
Ne insidieris, et quæras impietatem in domo iusti, neque vastes requiem eius.
16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
Septies enim cadet iustus, et resurget: impii autem corruent in malum.
17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
Cum ceciderit inimicus tuus, ne gaudeas, et in ruina eius ne exultet cor tuum:
18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
ne forte videat Dominus, et displiceat ei, et auferat ab eo iram suam.
19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
Ne contendas cum pessimis, nec æmuleris impios:
20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
quoniam non habent futurorum spem mali, et lucerna impiorum extinguetur.
21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
Time Dominum, fili mi, et regem: et cum detractoribus non commiscearis:
22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
quoniam repente consurget perditio eorum: et ruinam utriusque quis novit?
23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
Hæc quoque sapientibus: Cognoscere personam in iudicio non est bonum.
24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
Qui dicunt impio: Iustus es: maledicent eis populi, et detestabuntur eos tribus.
25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
Qui arguunt eum, laudabuntur: et super ipsos veniet benedictio.
26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
Labia deosculabitur, qui recta verba respondet.
27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
Præpara foris opus tuum, et diligenter exerce agrum tuum: ut postea ædifices domum tuam.
28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
Ne sis testis frustra contra proximum tuum: nec lactes quemquam labiis tuis.
29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
Ne dicas: Quomodo fecit mihi, sic faciam ei: reddam unicuique secundum opus suum.
30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
Per agrum hominis pigri transivi, et per vineam viri stulti:
31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
et ecce totum repleverant urticæ, et operuerant superficiem eius spinæ, et maceria lapidum destructa erat.
32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
Quod cum vidissem, posui in corde meo, et exemplo didici disciplinam.
33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
Parum, inquam, dormies, modicum dormitabis, pauxillum manus conseres, ut quiescas:
34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
et veniet tibi quasi cursor egestas, et mendicitas quasi vir armatus.
