Príslovia 24
1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
Ne zavidi opakim ljudima niti želi da budeš s njima.
2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
Jer im srce smišlja nasilje i usne govore o nedjelu.
3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
Mudrošću se zida kuća i razborom utvrđuje,
4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
i po znanju se pune klijeti svakim blagom dragocjenim i ljupkim.
5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
Bolji je mudar od jakoga i čovjek razuman od silne ljudine.
6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
Jer s promišljanjem se ide u boj i pobjeda je u mnoštvu savjetnika.
7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
Previsoka je bezumnomu mudrost: zato na sudu ne otvara usta svojih!
8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
Tko smišlja zlo zove se učitelj podmukli.
9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
Ludost samo grijeh snuje, i podrugljivac je mrzak ljudima.
10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
Kloneš li u dan bijede, bijedna je tvoja snaga.
11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
Izbavi one koje vode u smrt; i spasavaj one koji posrćući idu na stratište.
12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
Ako kažeš: “Nismo za to znali”, ne razumije li onaj koji ispituje srca? I ne znade li onaj koji ti čuva dušu? I ne plaća li on svakomu po njegovim djelima?
13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
Jedi med, sine moj, jer je dobar, i saće je slatko nepcu tvome.
14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
Takva je, znaj, i mudrost tvojoj duši: ako je nađeš, našao si budućnost i nada tvoja neće propasti.
15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
Ne postavljaj, opaki, zasjede stanu pravednikovu, ne čini nasilja boravištu njegovu;
16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
jer padne li pravednik i sedam puta, on ustaje, a opaki propadaju u nesreći.
17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
Ne veseli se kad padne neprijatelj tvoj i ne kliči srcem kada on posrće,
18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
da ne bi vidio Jahve i za zlo uzeo i obratio srdžbu svoju od njega.
19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
Nemoj se srditi zbog zločinaca, nemoj zavidjeti opakima,
20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
jer zao čovjek nema budućnosti, svjetiljka opakih gasi se.
21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
Boj se Jahve, sine moj, i kralja: i ne buni se ni protiv jednoga ni protiv drugoga.
22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
Jer iznenada provaljuje nesreća njihova i tko zna kad će doći propast njihova.
23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
I ovo je od mudraca: Ne valja biti pristran na sudu.
24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
Tko opakomu veli: “Pravedan si”, proklinju ga narodi i kunu puci;
25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
a oni koji ga ukore nalaze zadovoljstvo, i na njih dolazi blagoslov sreće.
26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
U usta ljubi tko odgovara pošteno.
27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
Svrši svoj posao vani i uredi svoje polje, potom i kuću svoju zidaj.
28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
Ne svjedoči lažno na bližnjega svoga: zar ćeš varati usnama svojim?
29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
Ne reci: “Kako je on meni učinio, tako ću i ja njemu; platit ću tom čovjeku po djelu njegovu!”
30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
Prolazio sam mimo polje nekog lijenčine i mimo vinograd nekog luđaka,
31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
i gle, sve bijaše zaraslo u koprive, i sve pokrio čkalj, i kamena ograda porušena.
32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
Vidjeh to i pohranih u srcu, promotrih i uzeh pouku:
33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
“Još malo odspavaj, još malo odrijemaj, još malo podvij ruke za počinak,
34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
i doći će tvoje siromaštvo kao skitač i oskudica kao oružanik!”
