Príslovia 23
1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
Kad tu sēdies, maizi ēst ar valdnieku, tad ņem labi vērā, kas tavā priekšā.
2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
Tu nazi lieci pie savas rīkles, ja esi negausis cilvēks.
3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
Neiegribies viņa gardumu; jo tā ir viltus maize.
4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
Nedzenies bagāts tapt, atmet tādu savu padomu.
5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
Vai tu savām acīm ļausi laisties, kur nav nekā? Jo tas tiešām ņemsies spārnus, kā ērglis, kas pret debesi skrien.
6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
Neēd tā maizi, kam skaudīga acs, un nekāro viņa gardumus;
7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
Jo kādas viņa sirds domas, tāds viņš ir. „Ēd un dzer!“tā viņš tev saka, bet viņa sirds nav ar tevi.
8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
Tavi kumosi, ko tu ieēdis, tev būs jāaizvemj, un tavi mīlīgie vārdi būs bijuši veltīgi.
9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
Nerunā priekš ģeķa ausīm; jo viņš tik nievās tavus prātīgos vārdus.
10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
Neatcel vecās robežas un nenāc uz bāreņu tīrumiem;
11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
Jo viņu atriebējs ir varens; tas iztiesās viņu tiesu pret tevi.
12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
Loki savu sirdi pie pamācīšanas un savas ausis pie prātīgas valodas.
13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Neatrauj bērnam pārmācību; ja tu viņu ar rīkstēm šaustīsi, tad tādēļ jau nemirs.
Tu viņu šaustīsi ar rīkstēm un izglābsi viņa dvēseli no elles. (Sheol h7585)
15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
Mans dēls, ja tava sirds gudra, tad mana sirds priecāsies, tiešām tā priecāsies;
16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
Un manas īkstis no prieka lēks, ja tavas lūpas runās skaidrību.
17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
Lai tava sirds nedeg uz grēciniekiem; bet turies vienmēr Tā Kunga bijāšanā.
18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
Jo tiešām nāks pastara diena, un tava gaidīšana nebūs veltīga.
19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
Klausies tu, mans bērns, un esi gudrs un turi savu sirdi taisnā ceļā.
20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
Neesi ar vīna dzērājiem, kas rijot savu pašu miesu rij;
21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
Jo dzērājs un rijējs panīks, un paģiras vilks skrandas mugurā.
22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
Klausi savam tēvam, kas tevi dzemdinājis, un nenicini savu māti, kad tā būs veca.
23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
Pērc patiesību, un nepārdod gudrību, pamācīšanu un atzīšanu.
24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
Ar lielu prieku priecāsies taisnā tēvs, un kas gudru dzemdina, tas līksmosies par viņu.
25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
Lai tavs tēvs un tava māte priecājās, un lai līksmojās, kas tevi dzemdējusi.
26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
Dod man savu sirdi, mans dēls, un lai mans ceļš tavām acīm labi patīk.
27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
Jo mauka ir dziļa bedre, un sveša sieva šaura aka.
28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
Tiešām tā glūn kā laupītājs, un vairo atkāpējus pasaulē.
29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
Kam gaudas? Kam vaidi? Kam bāršanās? Kam žēlabas? Kam skrambas par velti? Kam neskaidras acis?
30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
Tiem, kas pie vīna kavējās, tiem, kas nāk salda dzēriena meklēt.
31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
Neskaties pēc vīna, ka viņš tāds sarkans, ka biķerī tas zvīļo, ka tik vēlīgi nostaigā lejā.
32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
Pēc viņš dzeļ kā čūska un dur kā odze.
33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
Tavas acis skatās pēc svešām sievām, un tava sirds runā netiklību,
34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
Un tu esi, kā kas jūras vidū guļ, un kā kas masta virsgalā guļ.
35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
„Mani sit, bet man nesāp; mani grūsta, bet es nejūtu. Kad jel uzmodīšos? Tad sākšu atkal no gala!“
