< Príslovia 23 >
1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
14 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol )
15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
