Príslovia 23
1 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
Naar du sidder til Bords hos en Hersker, da agt vel paa, hvad der staar for dit Ansigt,
2 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
og at du sætter en Kniv paa din Strube, hvis du har Begærlighed.
3 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
Fat ikke Lyst til hans Livretter, da det er bedragerisk Mad.
4 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
Anstreng dig ikke for at blive rig, brug ej din Forstand dertil!
5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
Skulde du lade dine Øjne flyve efter det, da det ikke er der? thi det skal gøre sig Vinger som en Ørn, der flyver imod Himmelen.
6 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
Æd ikke Brød hos den, der har et ondt Øje, og hav ikke Lyst til hans Livretter!
7 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
Thi ligesom han tænker i sit Hjerte, saa er han; han siger til dig: Æd og drik; men hans Hjerte er ikke med dig.
8 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
Din Mundfuld, som du har spist, skal du udspy og have spildt dine liflige Ord.
9 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
Tal ikke for Daarens Øren; thi han foragter din Tales Klogskab.
10 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
Flyt ikke det gamle Landemærke, og kom ikke paa de faderløses Agre!
11 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
Thi deres Løser er stærk; han skal udføre deres Sag imod dig.
12 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
Vend dit Hjerte til Undervisning og dine Øren til Kundskabs Ord!
13 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Vægre dig ikke ved at tugte den unge; thi slaar du ham med Riset, dør han ikke deraf.
Du skal slaa ham med Riset og fri hans Sjæl fra Dødsriget. (Sheol h7585)
15 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
Min Søn! dersom dit Hjerte er viist, skal ogsaa mit Hjerte glæde sig,
16 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
og mine Nyrer skulle fryde sig, naar dine Læber tale Retvished.
17 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
Lad dit Hjerte ikke være misundeligt imod Syndere, men bliv hver Dag i Herrens Frygt!
18 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
Thi kommer der en Eftertid, saa vil din Forhaabning ikke tilintetgøres.
19 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
Hør du, min Søn! og bliv viis, og lad dit Hjerte gaa lige frem ad Vejen.
20 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
Vær ikke iblandt Vindrankere, iblandt dem, som fraadse i Kød.
21 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
Thi en Dranker og Fraadser skal blive fattig; og Søvn klæder en i Pjalter.
22 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
Adlyd din Fader, som avlede dig, og foragt ikke din Moder, naar hun bliver gammel.
23 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
Køb Sandhed, og sælg den ej, saa og Visdom, Lærdom og Forstand.
24 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
Den retfærdiges Fader skal fryde sig; den, som avler en viis, skal glædes ved ham.
25 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
Lad din Fader og din Moder glædes, og lad hende, som fødte dig, fryde sig!
26 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
Min Søn! giv mig dit Hjerte, og lad dine Øjne have Behag i mine Veje.
27 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
Thi Skøgen er en dyb Grav og den fremmede Kvinde en snæver Brønd.
28 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
Hun ligger paa Lur som efter Rov og formerer Tallet paa de troløse iblandt Menneskene.
29 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
Hvo har Ak? hvo har Ve? hvo har Trætter? hvo har Bekymring? hvo har Saar uden Skel? hvo har røde Øjne?
30 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
De, som sidde længe ved Vinen, de, som gaa ind at prøve den stærke Drik.
31 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
Se ikke til Vinen, hvor den er rød, hvor den perler i Bægeret; glat gaar den ned.
32 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
Til sidst skal den bide som en Slange og stikke som en Basilisk;
33 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
dine Øjne ville se efter fremmede Kvinder, og dit Hjerte vil tale forvendte Ting;
34 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
og du vil blive som den, der sover midt paa Havet, og som den, der sover paa Toppen af Masten:
35 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
„De sloge mig, det smertede mig ikke; de stødte mig, jeg fornam det ikke; naar skal jeg opvaagne? jeg vil søge den endnu engang.‟
