Príslovia 20
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Vino je zasmehovalec, močna pijača je huda in kdorkoli je s tem zaveden, ni moder.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Kraljev strah je kakor rjovenje leva; kdorkoli ga draži do jeze, greši zoper svojo lastno dušo.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Za človeka je čast, da odneha od prepira, toda vsak bedak se bo vmešaval.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Lenuh ne bo oral zaradi razloga mraza, zatorej bo prosil v času žetve in ničesar ne bo imel.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Nasvet v človekovem srcu je podoben globoki vodi, toda razumevajoč človek ga bo izvlekel.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Večina ljudi bo vsakemu razglašala svojo lastno dobroto, toda kdo lahko najde zvestega človeka?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Pravičen človek hodi v svoji neokrnjenosti, njegovi otroci so blagoslovljeni za njim.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Kralj, ki sedi na sodnem prestolu, s svojimi očmi vse zlo razkropi proč.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Kdo lahko reče: »Svoje srce sem očistil, čist sem pred svojim grehom?«
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Neenake uteži in neenake mere, oboji so Gospodu podobna ogabnost.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
Celo otrok je spoznan po svojih dejanjih, če so njegova dela čista in če so ta pravilna.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Uho, ki sliši in oko, ki vidi, celo oboje je naredil Gospod.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Ne ljubi spanja, da ne bi prišel v revščino, odpri svoje oči in nasičen boš s kruhom.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
» To je ničvredno, to je ničvredno, « pravi kupec, toda ko je odšel svojo pot, potem se baha.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Je zlato in množica rubinov, toda ustnice spoznanja so dragocen dragulj.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Vzemi obleko tistega, ki je pôrok za tujca in vzemi jamstvo od njega za tujo žensko.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Kruh prevare je sladek človeku, toda njegova usta bodo potem napolnjena z gramozom.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Vsak namen je utrjen s posvetovanjem in vojskuješ se z dobrim nasvetom.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Kdor gre naokrog kakor tožljivec, razodeva skrivnosti, zato se ne vmešavaj s tistim, ki laska s svojimi ustnicami.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Kdorkoli preklinja svojega očeta ali svojo mater, bo njegova svetilka ugasnjena v zatemnjeno temo.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Dediščina je lahko v začetku naglo pridobljena, toda njen konec ne bo blagoslovljen.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Ne reci: »Jaz bom poplačal zlo, « temveč čakaj na Gospoda in rešil te bo.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Različne uteži so ogabnost Gospodu in varljiva tehtnica ni dobra.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Človekovi opravki so od Gospoda, kako lahko potem človek razume svojo lastno pot?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Zanka je človeku, ki požira to, kar je sveto in da po zaobljubah dela poizvedovanje.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Moder kralj razkropi zlobne in nadnje prinaša kolo.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Človeški duh je Gospodova sveča, ki preiskuje vse notranje dele trebuha.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Usmiljenje in resnica ohranjata kralja in njegov prestol drži pokonci usmiljenje.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Slava mladeničev je njihova moč, lepota starcev pa je siva glava.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Modrica od rane očiščuje zlo, tako storijo udarci biča notranjim delom trebuha.
