Príslovia 20
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Mpamerevere ty divay, mpañotakotake ty toake, vaho tsy mahihitse i nampivìhe’ey.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Ty fampangebaheban-kaviñera’ i mpanjakaiy, le manahake ty firohafan-diona; mamoe aiñe ty mitrabik’ aze hiboseha’e.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Havañona’ ondaty te miholiatse añ-ali-drokoñe, fe manjehatse avao o dagolao.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Tsy mitrabak’ asotry ty tembo; ie famara-manta, mangatake tsy mahazo.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Rano laleke ty fisafirian’ arofo’ ondaty, fe mampiboak’ aze ty mahihitse.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Maro ty mihaboke ho mpiferenaiñe, fa ia ty mahatendreke ondaty migahiñe.
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Mañavelo an-kahiti’e ty vantañe; haha o ana’e manonjohy azeo!
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Tsongàe’ ty mpanjaka miambesatse an-jaka ao am-pihaino’e ze atao haratiañe iaby.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Ia ty mahafisaontsy ty hoe: Fa nampikanitsoheko ty troko; vaho malio tahin-draho?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Songa tiva am’ Iehovà ty vato-pandanja vìlañe naho ty kapoake vàlañe.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
O sata’eo ro andrendrehañe i zatovo, hera mikasokàsoke naho to i fitoloña’ey.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Ty ravembia mahajanjiñe, naho ty fihaino mahaoniñe, songa namboare’ Iehovà.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Ko manao hatea rotse, tsy mone ho rarake; Avotiriho o fihaino’oo le ho eneñe mahakama.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
Raty, raty, hoe ty mpivily; ie mienga le isengea’e.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Eo ty volamena naho ty vatosoa tsifotofoto; fe safira ty fivimby nahatendreke hilala.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Rambeso ty saro’ ty nitsoak’ ambahiny, tambozoro ho antoke t’ie tsy fohiñe.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Mamy ty mofo niazo t’ie namañahy, fa ho atseke faseñe aniany ty vava’e.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Tolo-kevetse ro mahajadoñe safiry, Mañolots’ añ’aly ty fanoroan-kihitse.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Mampiborake tangogo ty mpikanifoke mitsatsà; aa le ko mirekets’ami’ty mpangaradadake.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Ze mamatse rae naho rene, hikipeke an-kaieñe ao ty failo’e.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Ty lova tinaentaeñe am-baloha’e, tsy ho tahieñe am-para’e.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Ko manao ty hoe: Ho valeko i ratiy; mahaliñisa Iehovà, Ie ty handrombak’ azo.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Tiva am’ Iehovà ty vato-lanja tsy mira; vaho tsy vokatse o fandanjàñe vìlañeo.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Alaha’ Iehovà o lia’ ondatio; aia arè ty haharendreha’ ondaty i lala’ey?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Fandrike ty ikofofoaha’ t’indaty, ty hoe: Masiñe! ie añe i fantay vaho añontanea’e.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Manònga o lo-tserekeo ty mpanjaka mahihitse; le ampivarimbariñe’e ama’e ty larò.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Failo’ Iehovà ty arofo’ ondaty, Fonga karaofe’e o añova’eo.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Mahafijadoñe ty fiferenaiñañe naho ty hatò i mpanjakay; tohaña’e am-patarihañe i fiambesa’ey.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Enge’ o ajalahio o haozara’ iareoo; maroi-foty ty volonahe’ o androanavio.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Mamaopao-karatiañe ty fofoke mamonotroboke, naho mañalio o añova’eo ty lafa.
