Príslovia 20
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Luxuriosa res, vinum, et tumultuosa ebrietas: quicumque his delectatur, non erit sapiens.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Sicut rugitus leonis, ita et terror regis: qui provocat eum, peccat in animam suam.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Honor est homini, qui separat se a contentionibus: omnes autem stulti miscentur contumeliis.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Propter frigus piger arare noluit: mendicabit ergo æstate, et non dabitur illi.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Sicut aqua profunda, sic consilium in corde viri: sed homo sapiens exhauriet illud.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Multi homines misericordes vocantur: virum autem fidelem quis inveniet?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Iustus, qui ambulat in simplicitate sua, beatos post se filios derelinquet.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Rex, qui sedet in solio iudicii, dissipat omne malum intuitu suo.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Quis potest dicere: Mundum est cor meum, purus sum a peccato?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Pondus et pondus, mensura et mensura: utrumque abominabile est apud Deum.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
Ex studiis suis intelligitur puer, si munda et recta sint opera eius.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Aurem audientem, et oculum videntem, Dominus fecit utrumque.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Noli diligere somnum, ne te egestas opprimat: aperi oculos tuos, et saturare panibus.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
Malum est, malum est, dicit omnis emptor: et cum recesserit, tunc gloriabitur.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Est aurum, et multitudo gemmarum: et vas pretiosum labia scientiæ.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Tolle vestimentum eius, qui fideiussor extitit alieni, et pro extraneis aufer pignus ab eo.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Suavis est homini panis mendacii: et postea implebitur os eius calculo.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Cogitationes consiliis roborantur: et gubernaculis tractanda sunt bella.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Ei, qui revelat mysteria, et ambulat fraudulenter, et dilatat labia sua, ne commiscearis.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Qui maledicit patri suo, et matri, extinguetur lucerna eius in mediis tenebris.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Hereditas, ad quam festinatur in principio, in novissimo benedictione carebit.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Ne dicas: Reddam malum: expecta Dominum, et liberabit te.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Abominatio est apud Dominum pondus et pondus: statera dolosa non est bona.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
A Domino diriguntur gressus viri: quis autem hominum intelligere potest viam suam?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Ruina est homini devorare sanctos, et post vota retractare.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Dissipat impios rex sapiens, et incurvat super eos fornicem.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Lucerna Domini spiraculum hominis, quæ investigat omnia secreta ventris.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Misericordia, et veritas custodiunt regem, et roboratur clementia thronus eius.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Exultatio iuvenum, fortitudo eorum: et dignitas senum canities.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Livor vulneris absterget mala: et plagæ in secretioribus ventris.
