Príslovia 20
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Ein Spötter ist der Wein, ein Lärmer der Rauschtrank, und keiner, der davon taumelt, ist weise.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Wie eines Jungleuen Brüllen ist des Königs Schrecken; wer sich seinen Zorn zuzieht, verwirkt sein Leben.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Es ist dem Mann eine Ehre, vom Streite fern zu bleiben, aber ein jeder Narr ist händelsüchtig.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Im Herbste pflügt der Faule nicht; wenn er dann in der Erntezeit nach Ertrag verlangt, so ist nichts da.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Wie tiefe Wasser ist das Vorhaben in eines Mannes Herzen, aber ein kluger Mann weiß es heraufzuschöpfen.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Gar viele Menschen werden liebreiche Leute genannt, aber einen treuen Freund, wer findet den?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Ein Frommer, der in seiner Unsträflichkeit wandelt, des Kindern wird's wohlgehen nach ihm.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Ein König, der auf dem Richterstuhle sitzt, scheidet mit seinen Augen sichtend alles Böse aus.
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Wer kann sagen: Ich habe mein Herz lauter erhalten; ich bin rein von meiner Sünde?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Zweierlei Gewicht und zweierlei Maß, die sind beide Jahwe ein Greuel.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
Schon der Knabe giebt sich in seinen Handlungen zu erkennen, ob lauter und redlich sein Thun.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Das Ohr, welches hört, und das Auge, welches sieht, Jahwe hat sie beide geschaffen.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Liebe nicht den Schlaf, daß du nicht verarmest; halte deine Augen offen, so wirst du Brot in Fülle haben.
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
“Schlecht, schlecht!” sagt der Käufer; geht er aber seines Wegs, alsdann rühmt er sich.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Man hat Gold und eine Menge von Korallen; aber ein kostbarer Schmuck sind einsichtsvolle Lippen.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Nimm ihm sein Kleid, denn er hat für einen Fremden gebürgt, und um Auswärtiger willen pfände ihn.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Süß schmeckt dem Manne das Brot des Trugs; hinterher aber wird ihm der Mund voll Kies.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Anschläge gewinnen durch guten Rat Bestand, und nur mit kluger Lenkung führe Krieg.
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Wer Geheimnisse verrät, geht als Verleumder umher; drum gieb dich nicht ab mit einem Plaudermaul.
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Wer seinem Vater und seiner Mutter flucht, des Leuchte erlischt in schwarzer Finsternis.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Ein Erbe, das zuerst erhastet ward, wird schließlich ohne Segen sein.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Sprich nicht: Ich will Böses vergelten! Harre auf Jahwe, so wird er dir helfen.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Zweierlei Gewicht ist Jahwe ein Greuel, und falsche Wage ist ein übel Ding.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Von Jahwe sind bestimmt des Mannes Schritte; der Mensch aber, - wie mag er seinen Weg verstehn?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Ein Fallstrick ist's für den Menschen, unbedacht “geweiht”! zu rufen und erst nach dem Geloben zu überlegen.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Ein weiser König scheidet sichtend die Gottlosen aus und läßt dann das Rad über sie hingehn.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Eine Leuchte Jahwes ist des Menschen Geist, die durchforscht alle Kammern des Leibes.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Liebe und Treue behüten den König, und durch Liebe stützt er seinen Thron.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Der Jünglinge Ruhm ist ihre Stärke, und der Greise Schmuck ist das graue Haar.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Blutige Striemen säubern den Bösewicht, und Schläge, die in des Leibes Kammern dringen.
