Príslovia 20
1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
Ein Spötter ist der Wein, ein Lärmer Bier; wer davon taumelt, ist nicht klug.
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
Wie eines jungen Löwen Knurren ist des Königs Unwillen; wenn er in Zorn gerät, verwirkt man schon sein Leben.
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
Für einen Mann ist's eine Ehre, einem Streite fernzubleiben, und nur ein Tor tut sich hervor.
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
Im Herbste pflügt der Faule nicht; wenn er dann in der Ernte nachfragt, ist nichts da.
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
Wie Wasser in der Tiefe, ruht der Plan im Herzen eines Mannes; ein kluger Mann weiß es zu schöpfen.
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
Gar mancher muß den Mann herbeirufen, dem Gutes er getan. Denn einen Dankbaren, wer kann ihn finden?
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
Wenn jemand in Gerechtigkeit und Unschuld lebt, den ahmen seine Kinder nach.
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
Ein König auf dem Richterstuhle der Gerechtigkeit soll mit den Augen jeden Übeltäter aufspüren!
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
Wer könnte sagen: "Gereinigt habe ich mein Herz, von meiner Lieblingssünde frei gemacht!"?
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
Zweifach Gewicht und zweifach Maß, sie beide sind dem Herrn ein Greuel.
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
Ein Knabe schon gibt sich in seinen Taten zu erkennen, ob krumm, ob grade wird sein Tun.
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Das hörend Ohr, das sehend Auge, sie beide hat der Herr gemacht.
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
Lieb nicht den Schlaf, damit du nicht verarmst! Mach schon die Augen auf, solang du Brot in Fülle hast!
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
"Wie schlecht, wie schlecht!" sagt da ein Käufer; doch ist es sein geworden, rühmt er sich.
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
Hat man auch Gold und Perlen eine Menge, ein gläsernes Gefäß ist eines Anwalts Rede.
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
Wer einem andern bürgt, dem kann sein eigen Kleid genommen werden; gepfändet wird er Fremder wegen.
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Süß schmeckt dem Mann das Brot der Lüge; doch hintendrein füllt sich sein Mund mit Kieselstein.
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
Die Pläne prüfe durch Beratung! Mit Klugheit führe Krieg!
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
Geheimnisse verrät, wer stets auf Wanderschaft. Drum gib mit Plaudermäulern dich nicht ab!
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
Wer auf den Vater und die Mutter wenig gibt, des Licht verlöscht im Dunkeln.
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
Besitz, zu Anbeginn in Hast erworben, bleibt doch am Ende ohne Segen.
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
Sprich nicht. "Ich muß den bittern Kelch zur Neige trinken." Nein, hoffe auf den Herrn! Er kann dir helfen.
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
Ein Greuel für den Herrn ist zweierlei Gewicht; nichts nützt die falsche Waage.
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
Des Mannes Schritte sind vom Herrn bestimmt; wie kann ein Mensch sich selber seinen Weg bestimmen?
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
Gefährlich ist's für Menschen, Heiliges vorschnell zu versprechen und nachher das Gelobte wiederum zu überlegen.
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
Ein weiser König späht die Frevler aus, vergilt an ihnen Unordnung.
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
Des Menschen Geist ist vor dem Herren licht, und er durchforscht sein Innerstes.
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Der König hütet immerwährend Huld; durch Liebe stützt er seinen Thron.
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
Der Ruhm der Jünglinge ist ihre Stärke; der Greise Schmuck ist graues Haar.
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
Wenn eine Wunde schwärt, Umschläge bringen Linderung, so Schläge auch dem Herzensgrunde.
