Príslovia 2
1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Hijo mío, si aceptas mis palabras, Y guardas mis mandamientos dentro de ti,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
Eres de oído atento a la sabiduría, E inclinas tu corazón a la inteligencia,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
Si invocas a la prudencia, Y al entendimiento alzas tu voz,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
Si la procuras como a la plata, Y la rebuscas como a tesoros escondidos,
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
Entonces entenderás el temor a Yavé, Y hallarás el conocimiento de ʼElohim.
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Porque Yavé da la sabiduría. De su boca procede la ciencia y la inteligencia.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Él atesora el acierto para los hombres rectos, Es escudo al que anda en integridad.
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
Es el que guarda las sendas de la justicia, Y preserva el camino de sus santos.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Entonces entenderás la justicia y el derecho, La equidad y todo buen camino.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Cuando la sabiduría entre en tu corazón Y el conocimiento sea dulce a tu alma,
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Te guardará la discreción. Te preservará la prudencia
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
Para librarte del camino malo Del hombre que habla cosas perversas,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
De los que abandonan los caminos rectos Para andar por sendas tenebrosas,
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
De los que gozan haciendo el mal, Y se alegran en las perversidades del vicio,
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
Cuyas sendas son tortuosas, Y sus caminos extraviados.
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Te librará de la mujer ajena, De la extraña que endulza sus palabras,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
Que abandona al compañero de su juventud Y olvida el Pacto de su ʼElohim.
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
Su casa se inclina hacia la muerte, Sus sendas hacia el país de las sombras.
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Cuantos entran en ella no regresan, Ni retoman los senderos de la vida.
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Para que sigas el buen camino Y guardes los senderos del justo.
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
Porque los rectos vivirán en la tierra, Y los de limpio corazón permanecerán en ella.
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
Pero el perverso será cortado de la tierra, Y de ella serán desarraigados los transgresores.
