Príslovia 2
1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
Sine moj, ako primiš rijeèi moje, i zapovijesti moje sahraniš kod sebe,
2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
Da pazi uho tvoje na mudrost, i prigneš srce svoje k razumu,
3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
Ako prizoveš mudrost, i k razumu podigneš glas svoj,
4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
Ako ga ustražiš kao srebro, i kao sakriveno blago ako dobro ustražiš;
5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
Tada æeš razumjeti strah Gospodnji, i poznanje Božije naæi æeš.
6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
Jer Gospod daje mudrost, iz njegovijeh usta dolazi znanje i razum.
7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
Èuva pravima što doista jest, štit je onima koji hode u bezazlenosti,
8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
Da bi se držali staza pravijeh, a on èuva put svetaca svojih.
9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
Tada æeš razumjeti pravdu i sud i što je pravo, i svaki dobri put.
10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
Kad doðe mudrost u srce tvoje, i znanje omili duši tvojoj,
11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
Pomnjivost æe paziti na te, razum æe te èuvati,
12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
Izbavljajuæi te od zla puta, od ljudi koji govore opake stvari,
13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
Koji ostavljaju prave pute da idu putovima mraènijem,
14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
Koji se raduju zlo èineæi, i igraju u zlijem opaèinama;
15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
Kojih su putovi krivi, i sami su opaki na stazama svojim;
16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
Izbavljajuæi te od žene tuðe, od tuðinke, koja laska svojim rijeèima,
17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
Koja ostavlja voða mladosti svoje, i zaboravlja zavjet Boga svojega.
18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
Jer k smrti vodi dom njezin, i k mrtvima staze njezine.
19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
Ko god uðe k njoj ne vraæa se, niti izlazi na put životni.
20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
Zato hodi putem dobrijeh, i drži se staza pravednièkih.
21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
Jer æe pravednici nastavati na zemlji, i bezazleni æe ostati na njoj.
22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.
A bezbožni æe se istrijebiti sa zemlje, i bezakonici æe se išèupati iz nje.
