Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
MEJOR es el pobre que camina en su sencillez, que el de perversos labios y fatuo.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
El alma sin ciencia no es buena; y el presuroso de pies peca.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
La insensatez del hombre tuerce su camino; y contra Jehová se aira su corazón.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Las riquezas allegan muchos amigos: mas el pobre, de su amigo es apartado.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
El testigo falso no quedará sin castigo; y el que habla mentiras no escapará.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Muchos rogarán al príncipe: mas cada uno es amigo del hombre que da.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Todos los hermanos del pobre le aborrecen: ¡cuánto más sus amigos se alejarán de él! buscará la palabra y no la hallará.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
El que posee entendimiento, ama su alma: el que guarda la inteligencia, hallará el bien.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
El testigo falso no quedará sin castigo; y el que habla mentiras, perecerá.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
No conviene al necio el deleite: ¡cuánto menos al siervo ser señor de los príncipes!
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
La cordura del hombre detiene su furor; y su honra es disimular la ofensa.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Como el bramido del cachorro de león es la ira del rey; y su favor como el rocío sobre la hierba.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Dolor es para su padre el hijo necio; y gotera continua las contiendas de la mujer.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
La casa y las riquezas herencia son de los padres: mas de Jehová la mujer prudente.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
La pereza hace caer en sueño; y el alma negligente hambreará.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
El que guarda el mandamiento, guarda su alma: mas el que menospreciare sus caminos, morirá.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
A Jehová empresta el que da al pobre, y él le dará su paga.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Castiga á tu hijo en tanto que hay esperanza; mas no se excite tu alma para destruirlo.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
El de grande ira llevará la pena: y si usa de violencias, añadirá [nuevos males].
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Escucha el consejo, y recibe la corrección, para que seas sabio en tu vejez.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Muchos pensamientos hay en el corazón del hombre; mas el consejo de Jehová permanecerá.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Contentamiento es á los hombres hacer misericordia: pero mejor es el pobre que el mentiroso.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
El temor de Jehová [es] para vida; y [con él] vivirá el [hombre], lleno de reposo; no será visitado de mal.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
El perezoso esconde su mano en el seno: aun á su boca no la llevará.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Hiere al escarnecedor, y el simple se hará avisado; y corrigiendo al entendido, entenderá ciencia.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
El que roba á su padre y ahuyenta á su madre, hijo es avergonzador y deshonrador.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Cesa, hijo mío, de oir la enseñanza [que induce] á divagar de las razones de sabiduría.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
El testigo perverso se burlará del juicio; y la boca de los impíos encubrirá la iniquidad.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Aparejados están juicios para los escarnecedores, y azotes para los cuerpos de los insensatos.
