Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Boljši je ubogi, ki hodi v svoji neokrnjenosti, kakor kdor je sprevržen v svojih ustnicah in je bedak.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Tudi, da bi bila duša brez spoznanja, to ni dobro in kdor hiti s svojimi stopali, greši.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Človekova nespametnost izkrivlja njegovo pot in njegovo srce se razburja zoper Gospoda.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Premoženje dela mnoge prijatelje, toda reven je ločen od svojega soseda.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Kriva priča ne bo nekaznovana in kdor govori laži, ne bo pobegnil.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mnogi bodo milo prosili naklonjenosti od princev in vsak človek je prijatelj tistemu, ki daje darila.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Ubogega sovražijo vsi njegovi bratje, koliko bolj gredo njegovi prijatelji daleč od njega? Zasleduje jih z besedami, vendar mu manjkajo.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Kdor pridobiva modrost, ljubi svojo lastno dušo, kdor ohranja razumevanje, bo našel dobro.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Kriva priča ne bo nekaznovana in kdor govori laži, bo propadel.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Veselje ni spodobno za bedaka, veliko manj za služabnika, da vlada nad princi.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Človekova preudarnost odlaša njegovo jezo in to je njegova slava, da gre čez prestopek.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Kraljev bes je kakor rjovenje leva, toda njegova naklonjenost je kakor rosa na travo.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Nespameten sin je katastrofa svojega očeta in ženini spori so nenehno kapljanje.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Hiša in bogastva so dediščina od očetov, razsodna žena pa je od Gospoda.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Lenoba meče v globoko spanje, brezdelna duša pa bo trpela lakoto.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Kdor varuje zapoved, varuje svojo lastno dušo, toda kdor prezira njegove poti, bo umrl.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Kdor ima do revnega sočutje, posoja Gospodu in kar je dal, mu bo on poplačal.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Karaj svojega sina, dokler je upanje in naj tvoja duša ne prizanaša zaradi njegovega joka.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Človek velikega besa bo trpel kaznovanje, kajti če ga osvobodiš, boš vendarle moral to ponovno storiti.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Prisluhni nasvetu in sprejmi poučevanje, da boš lahko moder v svojem zadnjem koncu.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Mnogo naklepov je v človekovem srcu, vendarle [je] Gospodova namera, ki bo obstala.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Človekova želja je njegova prijaznost in reven človek je boljši kakor lažnivec.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Strah Gospodov se nagiba k življenju in kdor ga ima, bo ostal nasičen, ne bo obiskan z zlom.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Len človek skriva svojo roko v svojem naročju in jo bo komaj ponovno ponesel k svojim ustom.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Udari posmehljivca in preprosti se bo čuval in grajaj nekoga, ki ima razumevanje in bo razumel spoznanje.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Kdor slabi svojega očeta in preganja svojo mater, je sin, ki povzroča sramoto in prinaša grajo.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Nehaj, moj sin, poslušati pouk, ki povzroča, da zaideš od besed spoznanja.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Brezbožna priča zasmehuje sodbo in usta zlobnega požirajo krivičnost.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Sodbe so pripravljene za posmehljivce in udarci z bičem za hrbte bedakov.
