Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Siromah koji hodi u bezazlenosti svojoj bolji je nego opaki usnama svojim, koji je bezuman.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Kad je duša bez znanja, nije dobro; i ko je brzijeh nogu, spotièe se.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Ludost èovjeèija prevraæa put njegov, a srce se njegovo gnjevi na Gospoda.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Bogatstvo pribavlja mnogo prijatelja, a siromaha ostavlja prijatelj njegov.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Lažan svjedok neæe ostati bez kara, i ko govori laž, neæe uteæi.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Mnogi ugaðaju knezu, i svak je prijatelj èovjeku podatljivu.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Na siromaha mrze sva braæa njegova, još više se prijatelji njegovi udaljuju od njega; vièe za njima, ali ih nema.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Ko pribavlja razum, ljubi dušu svoju; i ko pazi na mudrost, naæi æe dobro.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Svjedok lažan neæe ostati bez kara, i ko govori laž, poginuæe.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Ne dolikuju bezumnom miline, ni sluzi da vlada knezovima.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Razum zadržava èovjeka od gnjeva, i èast mu je mimoiæi krivicu.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Careva je srdnja kao rika mladoga lava, i ljubav je njegova kao rosa travi.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Bezuman je sin muka ocu svojemu, i svadljivost ženina neprestano prokisivanje.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Kuæa i imanje našljeðuje se od otaca; a od Gospoda je razumna žena.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Lijenost navodi tvrd san, i nemarljiva duša gladovaæe.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Ko drži zapovijesti, èuva dušu svoju; a ko ne mari za putove svoje, poginuæe.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Gospodu pozaima ko poklanja siromahu, i platiæe mu za dobro njegovo.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Karaj sina svojega dokle ima nadanja, i na pogibao njegovu da ne prašta duša tvoja.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Velik gnjev pokazuj kad praštaš kar, i kad oprostiš, poslije veæma pokaraj.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Slušaj svjet i primaj nastavu, da poslije budeš mudar.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Mnogo ima misli u srcu èovjeèijem, ali što Gospod naumi ono æe ostati.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Želja èovjeku treba da je da èini milost, a bolji je siromah nego laža.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Strah je Gospodnji na život; u koga je on, boravi sit, niti ga pohodi zlo.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Ljenivac krije ruku svoju u njedra, ni k ustima svojim ne prinosi je.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Udri potsmjevaèa da ludi omudra, i razumnoga nakaraj da razumije nauku.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Sin sramotan i prijekoran upropašæuje oca i odgoni mater.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Nemoj, sine, slušati nauke koja odvodi od rijeèi razumnijeh.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Nevaljao svjedok potsmijeva se pravdi, i usta bezbožnièka proždiru nepravdu.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Gotovi su potsmjevaèima sudovi i bezumnicima boj na leða.
