Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Melhor é o pobre que anda em sua honestidade do que o perverso de lábios e tolo.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
E não é bom a alma sem conhecimento; e quem tem pés apressados comete erros.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
A loucura do homem perverte seu caminho; e seu coração se ira contra o SENHOR.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
A riqueza faz ganhar muitos amigos; mas ao pobre, até seu amigo o abandona.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
A falsa testemunha não ficará impune; e quem fala mentiras não escapará.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Muitos suplicam perante o príncipe; e todos querem ser amigos daquele que dá presentes.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Todos os irmãos do pobre o odeiam; ainda mais seus amigos se afastam dele; ele corre atrás deles com palavras, mas eles nada lhe [respondem].
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Quem adquire entendimento ama sua alma; quem guarda a prudência encontrará o bem.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
A falsa testemunha não ficará impune; e quem fala mentiras perecerá.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
O luxo não é adequado ao tolo; muito menos ao servo dominar sobre príncipes.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
A prudência do homem retém sua ira; e sua glória é ignorar a ofensa.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
A fúria do rei é como o rugido de um leão; mas seu favor é como orvalho sobre a erva.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
O filho tolo é uma desgraça ao seu pai; e brigas da esposa são [como] uma goteira duradoura.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
A casa e as riquezas são a herança dos pais; porém a mulher prudente [vem] do SENHOR.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
A preguiça faz cair num sono profundo; e a alma desocupada passará fome.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Quem guarda o mandamento cuida de sua alma; e quem despreza seus caminhos morrerá.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Quem faz misericórdia ao pobre empresta ao SENHOR; e ele lhe pagará sua recompensa.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Castiga a teu filho enquanto há esperança; mas não levantes tua alma para o matar.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Aquele que tem grande irá será punido; porque se tu [o] livrares, terás de fazer o mesmo de novo.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Ouve o conselho, e recebe a disciplina; para que sejas sábio nos teus últimos [dias].
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Há muitos pensamentos no coração do homem; porém o conselho do SENHOR prevalecerá.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
O que se deseja do homem [é] sua bondade; porém o pobre é melhor do que o homem mentiroso.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
O temor ao SENHOR [encaminha] para a vida; aquele que [o tem] habitará satisfeito, nem mal algum o visitará.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
O preguiçoso põe sua mão no prato, e nem sequer a leva de volta à boca.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Fere ao zombador, e o ingênuo será precavido; e repreende ao prudente, e ele aprenderá conhecimento.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Aquele que prejudica ao pai [ou] afugenta a mãe é filho causador de vergonha e de desgraça.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Filho meu, deixa de ouvir a instrução, [então] te desviarás das palavras de conhecimento.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
A má testemunha escarnece do juízo; e a boca dos perversos engole injustiça.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Julgamentos estão preparados para zombadores, e açoites para as costas dos tolos.
