Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Melior est pauper, qui ambulat in simplicitate sua, quam dives torquens labia sua, et insipiens.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Ubi non est scientia animæ, non est bonum: et qui festinus est pedibus, offendet.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Stultitia hominis supplantat gressus eius: et contra Deum fervet animo suo.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Divitiæ addunt amicos plurimos: a paupere autem et hi, quos habuit, separantur.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Testis falsus non erit impunitus: et qui mendacia loquitur, non effugiet.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Multi colunt personam potentis, et amici sunt dona tribuentis.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Fratres hominis pauperis oderunt eum: insuper et amici procul recesserunt ab eo. Qui tantum verba sectatur, nihil habebit:
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
qui autem possessor est mentis, diligit animam suam, et custos prudentiæ inveniet bona.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Falsus testis non erit impunitus: et qui loquitur mendacia, peribit.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Non decent stultum deliciæ: nec servum dominari principibus.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Doctrina viri per patientiam noscitur: et gloria eius est iniqua prætergredi.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Sicut fremitus leonis, ita et regis ira: et sicut ros super herbam, ita et hilaritas eius.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Dolor patris, filius stultus: et tecta iugiter perstillantia, litigiosa mulier.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Domus, et divitiæ dantur a parentibus: a Domino autem proprie uxor prudens.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Pigredo immittit soporem, et anima dissoluta esuriet.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Qui custodit mandatum, custodit animam suam: qui autem negligit viam suam, mortificabitur.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Fœneratur Domino qui miseretur pauperis: et vicissitudinem suam reddet ei.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Erudi filium tuum, ne desperes: ad interfectionem autem eius ne ponas animam tuam.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Qui impatiens est, sustinebit damnum: et cum rapuerit, aliud apponet.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Audi consilium, et suscipe disciplinam, ut sis sapiens in novissimis tuis.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Multæ cogitationes in corde viri: voluntas autem Domini permanebit.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Homo indigens misericors est: et melior est pauper quam vir mendax.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Timor Domini ad vitam: et in plenitudine commorabitur, absque visitatione pessima.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Abscondit piger manum suam sub ascella, nec ad os suum applicat eam.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Pestilente flagellato stultus sapientior erit: si autem corripueris sapientem, intelliget disciplinam.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Qui affligit patrem, et fugat matrem, ignominiosus est et infelix.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Non cesses fili audire doctrinam, nec ignores sermones scientiæ.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Testis iniquus deridet iudicium: et os impiorum devorat iniquitatem.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Parata sunt derisoribus iudicia: et mallei percutientes stultorum corporibus.
