Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Meglio un povero che cammina nella sua integrità, di colui ch’è perverso di labbra ed anche stolto.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
L’ardore stesso, senza conoscenza, non è cosa buona: e chi cammina in fretta sbaglia strada.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
La stoltezza dell’uomo ne perverte la via, ma il cuor di lui s’irrita contro l’Eterno.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Le ricchezze procurano gran numero d’amici, ma il povero è abbandonato anche dal suo compagno.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Il falso testimonio non rimarrà impunito, e chi spaccia menzogne non avrà scampo.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Molti corteggiano l’uomo generoso, e tutti sono amici dell’uomo munificente.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Tutti i fratelli del povero l’odiano, quanto più gli amici suoi s’allontaneranno da lui! Ei li sollecita con parole, ma già sono scomparsi.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Chi acquista senno ama l’anima sua; e chi serba con cura la prudenza troverà del bene.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Il falso testimonio non rimarrà impunito, e chi spaccia menzogne perirà.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Vivere in delizie non s’addice allo stolto; quanto meno s’addice allo schiavo dominare sui principi!
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Il senno rende l’uomo lento all’ira, ed egli stima sua gloria il passar sopra le offese.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
L’ira del re è come il ruggito d’un leone, ma il suo favore è come rugiada sull’erba.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Un figliuolo stolto è una grande sciagura per suo padre, e le risse d’una moglie sono il gocciolar continuo d’un tetto.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Casa e ricchezze sono un’eredità dei padri, ma una moglie giudiziosa è un dono dell’Eterno.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
La pigrizia fa cadere nel torpore, e l’anima indolente patirà la fame.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Chi osserva il comandamento ha cura dell’anima sua, ma chi non si dà pensiero della propria condotta morrà.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Chi ha pietà del povero presta all’Eterno, che gli contraccambierà l’opera buona.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Castiga il tuo figliuolo, mentre c’è ancora speranza, ma non ti lasciar andare sino a farlo morire.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
L’uomo dalla collera violenta dev’esser punito; ché, se lo scampi, dovrai tornare daccapo.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Ascolta il consiglio e ricevi l’istruzione, affinché tu diventi savio per il resto della vita.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Ci sono molti disegni nel cuor dell’uomo, ma il piano dell’Eterno è quello che sussiste.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Ciò che rende caro l’uomo è la bontà, e un povero val più d’un bugiardo.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Il timor dell’Eterno mena alla vita; chi l’ha si sazia, e passa la notte non visitato da alcun male.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Il pigro tuffa la mano nel piatto, e non fa neppur tanto da portarla alla bocca.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Percuoti il beffardo, e il semplice si farà accorto; riprendi l’intelligente, e imparerà la scienza.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Il figlio che fa vergogna e disonore, rovina suo padre e scaccia sua madre.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Cessa, figliuol mio, d’ascoltar l’istruzione, se ti vuoi allontanare dalle parole della scienza.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Il testimonio iniquo si burla della giustizia, e la bocca degli empi trangugia l’iniquità.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
I giudici son preparati per i beffardi e le percosse per il dosso degli stolti.
