Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Il povero, che cammina nella sua integrità, Val meglio che il perverso di labbra, il quale [è] stolto.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Come chi è frettoloso di piedi incappa; Così non [vi è] alcun bene, quando l'anima è senza conoscimento.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
La stoltizia dell'uomo perverte la via di esso; E pure il suo cuore dispetta contro al Signore.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Le ricchezze aggiungono amici in gran numero; Ma il misero è separato dal suo intimo amico.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Il falso testimonio non resterà impunito, E chi sbocca menzogne non iscamperà.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Molti riveriscono il principe; Ma ognuno [è] amico del donatore.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Tutti i fratelli del povero l'odiano; Quanto più si dilungheranno i suoi amici da lui! Egli [con] parole [li] supplica, ma essi se ne vanno.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Chi acquista senno ama l'anima sua; Chi osserva l'intendimento troverà del bene.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Il falso testimonio non resterà impunito, E chi sbocca menzogne perirà.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
I diletti non si convengono allo stolto; Quanto meno [conviensi] al servo signoreggiar sopra i principi!
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Il senno dell'uomo rallenta l'ira di esso; E la sua gloria [è] di passar sopra le offese.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
L'indegnazione del re [è] come il ruggito del leoncello; Ma il suo favore [è] come la rugiada sopra l'erba.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Il figliuolo stolto [è] una grande sciagura a suo padre; E le risse della moglie [sono] un gocciolar continuo.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Casa e sostanza [sono] l'eredità de' padri; Ma dal Signore [viene] la moglie prudente.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
La pigrizia fa cadere in profondo sonno; E la persona negligente avrà fame.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Chi osserva il comandamento guarda l'anima sua; [Ma] chi trascura le sue vie morrà.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Chi dona al povero presta al Signore; Ed [egli] gli farà la sua retribuzione.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Gastiga il tuo figliuolo, mentre vi è ancora della speranza; Ma non imprender già di ucciderlo.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Chi [è] grandemente iracondo [ne] porterà la pena; Che se tu [lo] scampi, tu lo renderai vie più [iracondo].
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Ascolta consiglio, e ricevi correzione, Acciocchè tu diventi savio alla fine.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
[Vi sono] molti pensieri nel cuor dell'uomo; Ma il consiglio del Signore [è] quello che sarà stabile.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
La benignità dell'uomo [è] il suo ornamento; E meglio vale il povero, che l'uomo bugiardo.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Il timor del Signore [è] a vita; [E chi lo teme] passerà la notte sazio, [e] non sarà visitato da alcun male.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Il pigro nasconde la mano nel seno, E non la ritrae fuori, non pure [per recarsela] alla bocca.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Percuoti lo schernitore, e il semplice ne diventerà avveduto; E se tu correggi l'[uomo] intendente, egli intenderà la scienza.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Il figliuolo che fa vergogna e vituperio, Ruina il padre, [e] scaccia la madre.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Figliuol mio, ascoltando l'ammaestramento, Rimanti di deviare da' detti di scienza.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Il testimonio scellerato schernisce la dirittura; E la bocca degli empi trangugia l'iniquità.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
I giudicii sono apparecchiati agli schernitori, E le percosse al dosso degli stolti.
