Príslovia 19

1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.