Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Ein Armer, der in seiner Frömmigkeit wandelt, ist besser denn ein Verkehrter mit seinen Lippen, der doch ein Narr ist.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Wo man nicht mit Vernunft handelt, da geht es nicht wohl zu; und wer schnell ist mit Füßen, der tut Schaden.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
Die Torheit eines Menschen verleitet seinen Weg; da sein Herz wider den HERRN tobet.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Gut macht viel Freunde; aber der Arme wird von seinen Freunden verlassen.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen frech redet, wird nicht entrinnen.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Viele warten auf die Person des Fürsten und sind alle Freunde des, der Geschenke gibt.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
Den Armen hassen alle seine Brüder, ja auch seine Freunde fernen sich von ihm; und wer sich auf Worte verläßt, dem wird nichts.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Wer klug ist, liebet sein Leben; und der Verständige findet Gutes.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer frech Lügen redet, wird umkommen.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Dem Narren stehet nicht wohl an, gute Tage haben, viel weniger einem Knechte, zu herrschen über Fürsten.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
Wer geduldig ist, der ist ein kluger Mensch, und ist ihm ehrlich, daß er Untugend überhören kann.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
Die Ungnade des Königs ist wie das Brüllen eines jungen Löwen; aber seine Gnade ist wie Tau auf dem Grase.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
Ein närrischer Sohn ist seines Vaters Herzeleid und ein zänkisch Weib ein stetiges Triefen.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
Haus und Güter erben die Eltern; aber ein vernünftig Weib kommt vom HERRN.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Faulheit bringt Schlafen, und eine lässige Seele wird Hunger leiden.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Wer das Gebot bewahret, der bewahret sein Leben; wer aber seinen Weg verachtet, wird sterben.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Wer sich des Armen erbarmet, der leihet dem HERRN; der wird ihm wieder Gutes vergelten.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Züchtige deinen Sohn, weil Hoffnung da ist; aber laß deine Seele nicht bewegt werden, ihn zu töten.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
Denn großer Grimm bringt Schaden; darum laß ihn los, so kannst du ihn mehr züchtigen.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Gehorche dem Rat und nimm Zucht an, daß du hernach weise seiest.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Es sind viel Anschläge in eines Mannes Herzen; aber der Rat des HERRN bleibet stehen.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
Einen Menschen lüstet seine Wohltat; und ein Armer ist besser denn ein Lügner.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
Die Furcht des HERRN fördert zum Leben und wird satt bleiben, daß kein Übel sie heimsuchen wird.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
Der Faule verbirgt seine Hand im Topf und bringt sie nicht wieder zum Munde.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
Schlägt man den Spötter, so wird der Alberne witzig; straft man einen Verständigen, so wird er vernünftig.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Wer Vater verstöret und Mutter verjaget, der ist ein schändlich und verflucht Kind.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Laß ab, mein Sohn, zu hören die Zucht, die da abführet von vernünftiger Lehre!
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
Ein loser Zeuge spottet des Rechts, und der Gottlosen Mund verschlinget das Unrecht.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Den Spöttern sind Strafen bereitet und Schläge auf der Narren Rücken.
