Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Better [is] the poor walking in his integrity, Than the perverse [in] his lips, who [is] a fool.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Also, without knowledge the soul [is] not good, And the hasty in feet is sinning.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
The folly of man perverteth his way, And against Jehovah is his heart wroth.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Wealth addeth many friends, And the poor from his neighbour is separated.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
A false witness is not acquitted, Whoso breatheth out lies is not delivered.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Many entreat the face of the noble, And all have made friendship to a man of gifts.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
All the brethren of the poor have hated him, Surely also his friends have been far from him, He is pursuing words — they are not!
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
Whoso is getting heart is loving his soul, He is keeping understanding to find good.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
A false witness is not acquitted, And whoso breatheth out lies perisheth.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Luxury is not comely for a fool, Much less for a servant to rule among princes.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
The wisdom of a man hath deferred his anger, And his glory [is] to pass over transgression.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
The wrath of a king [is] a growl as of a young lion, And as dew on the herb his good-will.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
A calamity to his father [is] a foolish son, And the contentions of a wife [are] a continual dropping.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
House and wealth [are] the inheritance of fathers, And from Jehovah [is] an understanding wife.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Sloth causeth deep sleep to fall, And an indolent soul doth hunger.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
Whoso is keeping the command is keeping his soul, Whoso is despising His ways dieth.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
Whoso is lending [to] Jehovah is favouring the poor, And his deed He repayeth to him.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Chastise thy son, for there is hope, And to put him to death lift not up thy soul.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
A man of great wrath is bearing punishment, For, if thou dost deliver, yet again thou dost add.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Hear counsel and receive instruction, So that thou art wise in thy latter end.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
Many [are] the purposes in a man's heart, And the counsel of Jehovah it standeth.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
The desirableness of a man [is] his kindness, And better [is] the poor than a liar.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
The fear of Jehovah [is] to life, And satisfied he remaineth — he is not charged with evil.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
The slothful hath hidden his hand in a dish, Even unto his mouth he bringeth it not back.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
A scorner smite, and the simple acts prudently, And give reproof to the intelligent, He understandeth knowledge.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
Whoso is spoiling a father causeth a mother to flee, A son causing shame, and bringing confusion.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Cease, my son, to hear instruction — To err from sayings of knowledge.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
A worthless witness scorneth judgment, And the mouth of the wicked swalloweth iniquity.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Judgments have been prepared for scorners, And stripes for the back of fools!
