Príslovia 19
1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
Better is the poor that walketh in his integrity than he that perverse in his lips and is a fool.
2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
Also, that the soul be without knowledge is not good; and he that hasteth with his feet sinneth.
3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
The foolishness of man subverteth his way; and his heart fretteth against the LORD.
4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
Wealth addeth many friends: but the poor is separated from his friend.
5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
A false witness shall not be unpunished; and he that uttereth lies shall not escape.
6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
Many will entreat the favour of the liberal man: and every man is a friend to him that giveth gifts.
7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
All the brethren of the poor do hate him: how much more do his friends go far from him! he pursueth [them with] words, [but] they are gone.
8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
He that getteth wisdom loveth his own soul: he that keepeth understanding shall find good.
9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
A false witness shall not be unpunished; and he that uttereth lies shall perish.
10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
Delicate living is not seemly for a fool; much less for a servant to have rule over princes.
11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
The discretion of a man maketh him slow to anger; and it is his glory to pass over a transgression.
12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
The king’s wrath is as the roaring of a lion; but his favour is as dew upon the grass.
13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
A foolish son is the calamity of his father: and the contentions of a wife are a continual dropping.
14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
House and riches are an inheritance from fathers: but a prudent wife is from the LORD.
15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
Slothfulness casteth into a deep sleep; and the idle soul shall suffer hunger.
16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
He that keepeth the commandment keepeth his soul: [but] he that is careless of his ways shall die.
17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
He that hath pity upon the poor lendeth unto the LORD, and his good deed will he pay him again.
18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
Chasten thy son, seeing there is hope; and set not thy heart on his destruction.
19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
A man of great wrath shall bear the penalty: for if thou deliver [him], thou must do it yet again.
20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
Hear counsel, and receive instruction, that thou mayest be wise in thy latter end.
21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
There are many devices in a man’s heart; but the counsel of the LORD, that shall stand.
22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
The desire of a man is [the measure of] his kindness: and a poor man is better than a liar.
23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
The fear of the LORD [tendeth] to life: and he [that hath it] shall abide satisfied; he shall not be visited with evil.
24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
The sluggard burieth his hand in the dish, and will not so much as bring it to his mouth again.
25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
smite a scorner, and the simple will learn prudence: and reprove one that hath understanding, [and] he will understand knowledge.
26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
He that spoileth his father, and chaseth away his mother, is a son that causeth shame and bringeth reproach.
27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
Cease, my son, to hear instruction [only] to err from the words of knowledge.
28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
A worthless witness mocketh at judgment: and the mouth of the wicked swalloweth iniquity.
29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
Judgments are prepared for scorners, and stripes for the back of fools.
